VÝKECNÍČEK

Je čas...

12. února 2012 v 1:12 | Jitulka
.... to tu na nějaký čas, možná navždy, ukončit, protože stejně není blogerská inspirace. Nebaví mě to. Asi jsem potřebovala dovršit 22 let, abych si řekla: "DOST- jsem na to už stará." *smích*

Nejsem mrtvá

3. února 2012 v 14:18 | Jitulka

Tak se hlásím po... no, pěkně dlouhé době, ale nějak není čas přidávat články, nebo naopak není nálada. Stále se totiž potýkám se zánětem močáku, k tomu se mi přidala angína a ženské problémy.
Dnes mám mezi úklidem, vařením a učením se chvilku času, a tak jsem se rozhodla několik málo řádku napsat, aby alespoň ta hrstečka příznivců byla v obraze. Těm bych také ráda sdělila informaci, že mi nejsou opět přidávat komentáře pod články. Tím pádem absence komentářů ode mě nemá příčinu v tom, že bych na vás kašlala úplně.

A co je u mě nového? Velice rychlým sledem událostí a okolností se ke mně můj přítel nastěhoval. Abych pravdu řekla, bylo to všechno tak rychlé, že mi to nedošlo ani téměř po měsíci. Občas je to naše soužití s mými rodiči a bratrem na hlavu, ale důležité je to, že máme jeden druhého. Ale trošku mě děsí ta rychlost, kterou jsme to všechno vzali. Jsme spolu od konce října, což je opravdu celkem málo, ale na druhou stranu je tato doba velice uspěchaná. Uvidíme. Jelikož vše má svůj důvod, svůj čas a svůj smysl. To jak dlouho spolu budeme neví nikdo. Sama bych si přála, aby to bylo navždy, ale pokud si to, co si předat máme, předáme za rok, tak bude konec. Ale nebuďme pesimisté, spíš teda realisté. Optimismus k lásce patří, no ne!?!!!
Pokračuji v hubnutí. A co je nejlepší? Když si toho všimne i vaše okolí bez toho, aniž by o vaší snaze měli sebemenší páru. Jen s tím cvičením je to na štíru. Potřebovala bych chodit pravidelně, ale samotnou mě tam nikdo moc nedokope. Potřebuju parťáka. Kdo se hlásí? Hihi.
Toť asi vše, jdu se učit, číst si, hrát Playstationa a čekat na muže až se mi vrátí z prácičky. Miláček ♥!

Páááááááá

Co nového?

11. ledna 2012 v 2:24 | Jitulka
Vážení čtenáři (Nellienko :D),

nějak se mi nechce psát sáhodlouhé věty, tak dnes jen v bodech... Pochopíte, proč se mi nechce - a také se podívejte na hodinu zveřejnění.
  • mám zánět moč. ústrojí a z těch urologických čajů je mi zle, bolí to
  • strávila jsem krásný týden s miláčkem
  • vyznal mi tak trochu lásku
  • zkoumám bezprostřední reakce lidí
  • dala jsem se na stranu dobra a šířím kolem sebe lásku a dobro
KONEC, JDU SPÁT :D

A je po "F"šem!

28. prosince 2011 v 18:28 | Jitulka
A je po Vánocích. Nějak jsem se úplně zapomněla ozvat. Na co mám tu hlavu? Asi aby nepršelo do krku. Ha ha! Jak u vás proběhly vánoční svátky?

ŠTĚDRÝ DEN
U nás úplně klasicky. Štědrý den jsme strávili koukáním na pohádky, posloucháním koled, povídáním si. A já jsem také telefonovala a psala si s ♥DRAHÝM♥. Bylo mi smutno, že nejsme spolu, ale což. Příští Vánoce to snad bude jiné. Po večeři jsme šli ke stromečku, kde jsme si rozbalovala dárečky. Na mě nějaké extra překvapení nečekalo. Dostala jsem tašku na foťák, zimní boty a mikinu, které jsem si sama vybrala, věci na gelové nehty a nějakou kosmetiku, peníze od babičky. Ten nejkrásnější dárek mi ovšem přichystal ♥drahouš♥, protože mi pořídil absolutně nejkrásnější a navíc skvěle padnoucí prstýnek. Jsem z něj nadšená ještě teď *culí se*. Pro mě byl nejhezčí okamžik, když si kdokoli rozbaloval dárek ode mě a viděla jsem, že má radost.
Po rozbalování jsme nasedli do auta a vyrazili k bratranci, kde se sešla veliká část naší rodiny. Sice tam bylo děsně moc řevu, jak se všichni překřikovali, ale stejně mám tu atmosféru nejraději. A hlavně ty lidi. Bylo nás tam dohromady 11. Co vám budu povídat. Hi hi!

VÁNOČNÍ SVÁTKY
Druhý den přijeli oni na oplátku k nám. Takže tentokrát se řev udál v našem bytě, já si zahrála na servírku a nemohla se dočkat večera, který jsem měla strávit se svým ♥drahým♥. Přišel večer, my se sešli a šlo se seznamovat s jeho papínkem. Nervozita jak prase, ale nakonec to nedopadlo nejhůř. Poté jsme se vydali do kavárny na kafíčko a pak k nám, kde jsme koukali na film, hráli hry, mazlili se a ták. No. Škoda byla, že druhý den musel do práce, a tak brzy vstával. Večer jsem ho vyzvedla a jeli jsme na nákup a pak zase k nám, kde jsme si v postýlce při českém filmu vychutnali vínečko, jeden druhého a spoustu srandy. Další ráno jsme se probudili a vařili jsme spolu oběd. Pak jsme šli do města a už odjížděl domů. To mi vždycky puká srdce, nejraději bych ho u sebe měla pořád.

A SOUČASNOST?
Co vám budu povídat, ty Vánoce mě tradičně velice zmohly *smích*. Jsem znavená a chystám se připravovati předčasného i normálního Silvestra. Předčasného proto, že ♥drahouš♥ bude na toho pravého v práci, a tak ho oslavíme o den dříve spolu. Není to kouzelné? No.
A co vy a vaše plány na oslavu roku 2012? Máte strach z konce světa, nebo na něj nevěřite?

Toť vše, milí přátelé. Jdu sledovat hokej a tajně doufám, že už konečně prolomí svou černou sérii a konečně vyhrají.
J.

Day by day

18. prosince 2011 v 23:26 | Jitulka

♥♥♥
Zažila jsem dva naprosto dokonalé dny s miláčkem (už dlouho jsem tak nikomu neříkala). Je to pěkné. Dal mi dáreček k Vánocům, nesmím si ho ale rozbalit dříve než pod stromečkem. A protože jsem čestná a slíbila jsem mu to, leží tu na poličce zabalen. Láká mě to, ale slib je slib. A ten musí být silnější než touha!
S každým dalším dnem, který s *Ním* trávím, děkuji Andělům nade mnou, že mi poslali do života někoho takového. Někoho, kdo mě "strhává" na správnou cestu. Nevím, jestli je to srozumitelné. Snad ano! Doteď jsem od jisté doby měla pocit, že ze mě jeden kousek chybí. Ten kousek jsem našla v jeho náručí.

VÁNOCE

Letos na mě opět nějak ta vánoční nálada nepadá. A čím víc se blíží, tím míň mi to tak připadá. Nevím, asi už nejsem tak sentimentální jako jsem bývala dříve. Hlavně mi vadí to, jak si každý nechá zacpat pusu drahými dárky a vůbec nechápe pravou podstatu Vánoc. O dárcích to přeci není. Podstata spočívá v lásce ke svým bližním. Bohužel, když vidím, co se mezi lidmi děje, je mi do breku. Tolik zloby! Tak hrozně moc. Tohle skončí špatně! Vážně....
Ale zase na druhou stranu se těším na to, jak se sejdeme u štědrovečerní večeře, rozbalíme si ty dárky a budeme si do noci povídat. Miluji svou rodinu nadevše. Jen doufám, že nám babičku pustí na svátky domů z nemocnice. To by nebyly ty správné Vánoce - babička je jednou z těch nejmilovanějších osob, které jsem se vždy svěřila jako prvnímu člověku, která mě vyslechla a defakto vychovala. Neznám hodnějšího člověka!

NOVÝ REŽIM
Rozhodla jsem se, udělat se sebou něco. Nejen, že chodím cvičit, cvičím i doma a teď jsem k tomu navíc přidala i správnou životosprávu. Doufám, že se brzy budu cítit lépe a že se změní i můj celkový výzor. To vše podporuji přírodními tabletkami pro zvýšení činnosti metabolismu, aby se mi rychleji spalovaly tuky. Uvidíme. Vybrala jsem si špatné období, ale kdybych to odkládala až po Vánocích, už bych se k tomu nedokopala. Takže si i přes svátky odpustím nějakou extra žranici *smích*.

Tak se mějte snově a nezapomínejte, že všechna vaše přání budou vyslyšena - jen si je musíte přát upřímně od srdce.

And so the lion fell in love with the lamb.....

13. prosince 2011 v 0:59 | Jitulka
.... A tak se lev zamiloval do jehňátka. - Hloupé jehně!
Asi nemusím sáhodlouze vysvětlovat, z jakého filmu tato slova jsou. Přijdou mi výstižná. Jsem totiž tak trochu to jehně, které se zamilovalo do lva. A doufám, že lev to cítí stejně. Víte, *ON* je někdo, s kým se cítím v bezpečí a když jsem bez *NĚJ*, jsem najednou tak zranitelná. Není právě o tom láska? O tom, že ten druhý tvoří vaši druhou součást, bez které nejste nikdy kompletní?
I přesto, že je to všechno krásné a fajn, mi v hlavě stále hlodají ty hloupé pochybnosti. Je to možná normální, ale mě to štve, protože mě to tíží a trápí. A nechci pochybovat, prostě nechci. Spousta lidí mi říká, že je to po tom všem normální, ale já nevím. Ještěže nejsem nějak prudce žárlivá, protože jinak bych asi skočila z balkonu.

Ale dost vztahů. Viděla jsem Twilight - Breaking Dawn, 1. část. Jsem zklamaná. Ano, byly tam hezké okamžiky. Bella byla nádherná nevěsta a svatební cesta neměla chybu. Ale pak se jaksi nic nedělo až do hrůzostrašného porodu, který nebyl až tak strašný, jak všichni líčili. Možná jsem náročný divák, možná jsem až moc velký skeptik. Uvidíme, co přinese druhý díl. Na ten se těším!

Jinak vrcholí vánoční horečka - obchody jsou přervané k prasknutí a v očích zákazníků šlehají plameny, jen aby právě oni ukořistili drahé dárky a spoustu jídla. Přátelé, Vánoce jsou svátky klidu a míru, a tak mi přijde jaksi úplně na hlavu postavené, honit se před Vánoci, jak splašený telátko. Úklid, pečení sto druhů cukroví, nákupy, výzdoba - k čemu to všechno, když se vlastně vytrácí ta pravá a krásná podstata Vánoc. Místo toho, aby byli lidé rádi, že mohou být s těmi, které mají rádi, se vztekají, že pod stromečkem nečekal nový iPad nebo iPhone. Skromnost a láska se absolutně vytrácí z lidských životů. Vidím to všude okolo a je mi z toho smutno. Mějte se rádi! Tak můžete být v životě skutečně šťastní.
John Lennon podle mě nazpíval jednu z nejkrásnějších vánočních písniček, tak tady. Jo, a jděte se vycpat s tím tlustým fousatým dědkem z Ameriky - my máme Ježíška! Nazdar!

Incredible! Unbelievable!

6. prosince 2011 v 16:48 | Jitulka
Jak jistě mnozí z vás nevíte, včera jsem měla sváteček. Jo jo, a bylo to krásné. Přítel totiž slavil narozeninky, tak jsme spojili oslavy a užili si plno smíchu, alkohol, blbostí. No, a zbytek vás zajímat nemusí. Chytří si domyslí, hloupým to je jedno *smích*. Vymyšlený dáreček se drahému líbil a to bylo hlavní. A já dostala také hezoučký dáreček, i když svátek skutečně neslavím. Ale potěšil mě. Nejhezčí bylo ovšem to, že jsme spolu strávili téměř dva dny, což je absolutně úžasně úchvatné.
Bohužel mě teď čeká kupa povinností, které se bohužel nedají ani odložit, ani zrušit, tak tam s tou nechutí prostě budu muset jít. Dnes jsem měla pohovor s psycholožkou, která se zajímá o astrologii a duchovno, asi jako já, a tak mi řekla, že jsem za těch pár měsíců, co jsme se neviděly, úplně rozkvetla. To byla ta příjemná povinnost, teď mě čekají ty méně příjemné. Inu, ale i tak, nějak to vydržím.
Už jsem si definitivně vybrala dva obory na VŠ, takže teď už jen směle podat přihlášky, přihlásit se na SCIA a doufat, že se mi z té hlavy vědomosti nevypařily a něco tam zůstalo. A také se mi rýsuje jedna práce, která není úplně to, co by mě bavilo dělat, ale pořád lepší něco, než nic. Takže držte palce. Snad už budu mít konečně taky jednou štěstí *mrkající*.

Tak se mějte krásně, skládejte básně, starejte o svou dušičku - nenechávejte ji trápit se. Milujte se a množte se *smích*.

So late, my dear

4. prosince 2011 v 3:03 | Jitulka

What I have to say? Only one thing. I'm still in love, more and more. He's the best man in my life I've ever met!

♥♥♥

Co bych měla říct? Potkala jsem toho nejdokonalejšího chlapa v mém životě a zamilovávám se čímdál tím víc.

♥♥♥

Je tak šíleně pozdě

Spááááááááááááááááááááááááát !!!

Good good time

29. listopadu 2011 v 16:52 | Jitulka
Je mi fajn. Nevím, co chci psát, ale chci něco napsat. Snad jen - vybírám si VŠ s přáním, že už tentokrát nesáhnu vedle. Mám 4 kandidáty, přihlášky si chci podat dvě, maximálně tři. Takže defakto žádné dilema. Uvidíme noo. Rozhoduji se mezi sociální oborem, ekonomikou a sociálně-ekonomickým oborem. Babo, raď! Potřebuji to s někým nutně probrat.
V hokeji se Liberci daří. Teda poslední zápas prohráli, ale nemůžou stále vyhrávat. Co je horší - kapitán Petr Nedvěd má zlomenou dolní čelist a minimálně do poloviny prosince si nezahraje. Všichni hráči jsou dobří, o tom žádná, ale Péťa je důležitá část skládačky, která tam prostě na tom ledě bude hrozně chybět. Tak brzké uzdravení, Méďo!
Dnes bylo slunce na obloze, já vám přeji slunce v duši *smích*. Papa

Povolení zabíjet!

19. listopadu 2011 v 16:37 | Jitulka
Až zase jednou budu sejčkovat nad mými pochybnostmi, máte povolení mě zabít. Nebo minimálně profackovat! To jsem prostě já, nedůvěřivý Vodnář. Ale i tak se občas nechápu. A už mě ani nebaví propírat svůj vztah tady na blogu. Věřím, že tyhle kecy nikoho nezajímají. Jenže mám zas hrozné nutkání se o to podělit. A tak... Hádejte, co bude následovat!
Včera proběhla super rychlá akce, kdy jsme se defakto z minuty na minutu rozhodli, že *HO* seznámíme s mými rodiči. Celý den jsem byla jako na trní, ale pak to ze mě pomaličku opadávalo. *ON* je přeci "normální" a naši nekoušou. Dokonce jsem kvůli tomu oželela i hokej. Mimochodem jsme vyhráli 2:1 nad Mladou Boleslaví a oba góly dával můj favorit. Je prostě nejlepší! Ale zpět k tématu. Večer se přiblížil. Seznámení proběhlo v pohodě. Potom jsme se odebrali ke mně do pokoje, kde jsme si do noci povídali. Fakt prostě povídali, absolutně nechápu. Už dlouho jsem se necítila tak dobře, jako právě včera. Dává mi najevo, že mě má rád. Dává mi to znát každým dotekem a polibkem. Dává mi to najevo každým slovem, pohledem. Prostě vším. Je krásné být zamilovaný, krásnější je, když je tento cit oboustranný. O lásce bych tu nemluvila, přeci jen se tak moc dobře neznáme, ale myslím, že to také nebude trvat dlouho. Řekl mi, že jsem jediná holka, kterou měl, se kterou je (cituji) fakt prdel. Například dnes jsme si psali po ICQ a já chytala takový záchvaty smíchu, až jsem se rozbrečela. Rozuměj - smíchy. Takže je to na dobré cestě a jak říkám, jestli tu budu ještě někdy lkát nad tím, jak se bojím, zabte mě!!! Kdo se bojí, je pěknej sráč, a to já teda nejsem *smích*.
 
 

Reklama