Home sweet home!

7. listopadu 2011 v 1:20 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Jsem zpět z města snů. Alespoň tak bych nazvala Londýn. Včera touhle dobou jsem už opět stála nohama pevně na zemi v pražské Ruzyni a těšila se domů. Vezměme to ale pěkně od začátku.

FROM PRAGUE TO LONDON
Psalo se 31.října 2011, když mě a mé dva kamarády odvezl můj táta do Prahy na letiště. Byl to pro mě zážitek, protože jsem poprvé letěla letadlem. Obavy tedy střídaly nadšení a naopak. Nakonec jsem zjistila, že letět 11 kilometrů nad zemí není vůbec tak hrozné, jak jsem si to představovala. Hned po příletu do Londýna jsme se jeli ubytovat do hotelu, kde nás uvítal milý personál. Překvapení nás čekalo na pokoji, protože třílůžkový pokoj, který na nás čekal byl asi tak velký jako můj pokoj doma. Ale na přespání nám to stačilo. Po vybalení a počátečním rozkoukání se jsme vyrazili na Picadilly Circus, kde jsme udělali pár snímků a vydali se směrem k Buckingham palace. Naše cesta pokračovala k London Eye a Westminsteru v čele s Big Benem. Krásné nasvícení budov jen dotvářelo nádhernou atmosféru večerního Londýna. Poté už jsme se vydali zpět do hotelu, abychom nabrali síly na další den.

FOOTBALL DAY
Úterý nás přivítalo krásným počasím, a tak jsme hned po anglické snídani vyběhli opět do ulic. Tentokrát naše kroky směřovaly jako první k Temži, abychom si potvrdili, že výhled na London Eye s Westminsterem je uchvacující i ve dne. Po nafocení spousty fotek z mnoha úhlů jsme se svezli na největším ruském kole na světě, kde naše fotografická mánie pokračovala. Výhled na Londýn byl dechberoucí a dokonce na nás během jízdy vykouklo i sluníčko. Cestou k Big Benu jsme potkali Film Museum, kam jsme museli jít už kvůli možnosti vyfotit se na koštěti jako Harry Potter. Musím uznat, že to byla opravdu komická situace, ale fotky máme pěkné. Z muzea naše kroky směřovaly právě k jednomu z největších symbolů města na Temži - k Big Benu. Ještě předtím jsme si ale vyfotili racky, kteří dělali nálety a připomínali nám tak ptáky z hororu. Naše cesta se uchýlila k Downing street, kde jsme potkali jednu zvědavou paní, která se ptala ochranky jednoho vládního činitele: "Who's that guy?" V tu chvíli jsem se začala smát a po odpovědi: "It's prime minister." jsem vybouchla úplně. Opět jsmě prošli k Buckingamu, kde jsme v královských zahradách narazili na oprásklé veverky. A protože nás večer čekalo fotbalové utkání na Emirates stadium, vyrazili jsme právě tam. Proti sobě se postavily týmy Arsenalu a Marseille. Hráči hráli jako když nehráli, a tak nás výsledek 0:0 zrovna neohromil.

ZONE THREE
Ve středu nás hned po další anglické snídani čekala prohlídka stadionu Chelsea, která byla mimochodem úplně perfektní. Dostali jsme se do šatny hostujícího týmu i do té domácí, kde se převléká i nás Petr Čech. Pan průvodce byl nejen vtipný, ale mluvil i tak srozumitelně anglicky, že jsme mu perfektně rozuměla. Prohlédli jsme si muzeum a prošmejdili dvoupatrový fanshop, kde jsme se nakoupili nějaké drobnůstky na památku. Naše cesta se neodchýlila od fotbalového směru, protože jsme se rozhodli najít další fotbalový stadion - tentokrát Fulham. Cesta byla poněkud kostrbatá, ale i přes komplikace jsme se dobrali do zdárného konce. Pořídili jsme se lístky na následující utkání a ve fanouškovském shopu jsme si pořídili šály přímo k utkání. A aby toho nebylo málo, vyjeli jsme i do zóny tři, která byla jakoby z jiného světa. Trošku indicko-arabské ghetto, ve kterém se schovával téměř neosvícení stadion West Ham United. Dále jsme se jeli podívat na Tower Bridge, který nás opět uchvátil svým krásným nasvícením. Mě osobně hodně fascinoval kontrast mezi moderními a historickými stavbami. A protože už jsme měli ušmajdané nohy, vrátili jsme se, i přes drobné problémy s metrem, zpět do hotelu.

DOUBLE ESPRESSO
Další den jsme jako každý jiný začali full english breakfast, která nám už mírně lezla i ušima. Posilnění jsme se vydali občíhnout ještě jednou fanshop Chelsea a hned poté jsme se šli opět projít kolem Tower Bridge, kde jsme viděli snad nejmenší dvojité espresso. Zabrousili jsme také do London Dungeon, kde se stala snad nejvtipnější situace za posledních milion let. Popisovat ji asi nemá cenu, protože to se musí zažít. Každopádně mě to bude bavit ještě hodně dlouho. Výprava se měla uchýlit ke Greenwich, ale zradilo nás počasí, a tak jsme si jeli odpočinout do hotelu, kde jsme nabrali síly na večerní zápas mezi Fulhamem a Wislou Krakow, který měl spád a skončil vítězstvím 4:1 pro domácí anglický tým. Takže nás fotbal mile překvapil. Co už ovšem nebylo tak milé, byli fanoušci z Polska, kteří se snažili dělat nepokoje, ovšem povolané nehorázné kvantum policistů nenechalo nikoho dělat rozbroje.

EATING FRIDAY
Páteční ráno bylo zakaboněné a opět naplněné anglickou snídaní. Protože jsme nestihli kvůli počasí Greenwich, vyrazili jsme tam právě v pátek. Cestou jsme navštívili i trh, kde bylo k vidění spousta a spousta zajímavých umělců a tvůrců všeho možného. Ovše observatoř byla neuvěřitelná. Zejména pak zážitek stát jednou nohou na východní a druhou na západní polokouli. Po prohlídce muzea, teleskopu a nafocení spousty fotek okolí, jsem seběhli kopec a upalovali jsme do Madame Tussaud's, které nás popravdě trošku zklamalo. Večer nám připravil dobrodružství náš kamarád, který se ztratil, a tak jsme jej hledali. Z toho všeho shonu nám vyhládlo. Jak se říká: "Hlad má velké oči." Je to vážně pravda, protože tradiční chips s netradičním chickenburgerem, mě nasytily natolik, že jsme to museli spláchnout anglickým pivem. Poté už jsme jen usnuli a "užívali" si poslední noc v Londýně.

STARBUCKS COFFEE SAVED US!!!
Poslední anglická snídaně, balení posledních věcí a mohli jsme vyrazit do vědeckého muzea, kde na nás čekala spousta zajímavostí. Tam jsme se zdrželi docela dlouho. Cestou k Harrods obchodnímu domu jsme se rozplývali na kluzištěm a kritizovali nekvalitní led, a měli jsme nutkavou potřebu, dát si kávu, která by nás alespoň trochu probrala. Naštěstí jsme po cestě potkali Starbucks. Byla to vůbec má první návštěva tohoto řetězce a troufám si říct, že rozhodně ne poslední. Uvnitř obchodního centra Harrods jsme se kochali nad krásnými věcmi, ale jelikož nás tížil čas do odletu, který se neúprosně krátil, zajeli jsme si pro zavazadla a prchali jsme na letiště Luton, kde už na nás v restauraci čekal Beef burger s hranolkama, a samozřejmě také letadlo, které nás úspěšně přepravilo zpět na domovskou půdu. Utahaní jako koťata jsme kolem druhé hodiny noční padli vyčerpáním do postele, tentokrát ovšem každý už ve svém domě.

Kde jsme ještě byli? Napadá mě snad jen projížďka double-deckerem a asi 4 nebo 5 navštívených 4D kin. Nejvíc mě zaujalo kino u London eye, které bylo v nádherném 3D provedení, kterému 4D efekt dodal ten správný šmrnc. Co mě mrzí je to, že jsem měla mít sraz s jednou holčinou, se kterou se znám po internetu, ale bohužel komplikace nám nedovolily, sejít se *smutný*. Tak snad někdy příště!!!

Co závěrem? I přes puchýře na nohou a snad milion nachozených kilometrů to byl krásný výlet strávený s kamarády. No, řekněme, že pan *P* býval kdysi víc, ale o to víc bylo příjemné, že nám to jako kamarádům klape mnohem víc. Asi jsme si nebyli souzeni.

Teď už se odcházím odebrat do své postýlky, kde už na mě čeká pejsek *smích*. Přeci jen byl celý ten týden vyčerpávající a to jsem dnes dokonce stihla zajít na hokej. Tygři vyhráli nad Zlínem 2:1 v prodloužení, ve kterém byly dvě trestná střílení, což se jen tak nevidí. Vítězný gól dal můj oblíbenec Milan Bartovič!!! Byly to nervy až do konce, ale stálo to za to. Hlavně se tímto vítězstvím vyšvihli před reprezentační pauzou na první místo a získali devátou domácí výhru v řadě. Jooo, a taky máme dva liberecké hráče "nominované" do reprezentace na MS v hokeji, a to už o něčem svědčí! Prostě: JEDEME, TYGŘI, JEDEME!

Tak dobrou s kobrou a přeji krásný začátek nového týdne!


P.S.: Musím oběhnout spoustu blogů, abych zjistila, co je nového, ale jelikož je toho hodně, a já jsem stále ještě unavená, tak nevím, jak to stihnu. Určitě jsem na vás ale nezapomněla a co nejdřív to napravím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nellie Happiness Nellie Happiness | Web | 7. listopadu 2011 v 19:01 | Reagovat

No teda, to je teda opravdu konečně pořádný článek =)
Taky si pamatuji na pocity, když jsem před pár lety letěla poprvé letadlem. Bylo to super!! Ale uplně nejvíc se mi líbil ten rozjezd, jak člověk jede strašně velkou rychlostí po zemi a pak najednou vzlétne, to je super!
Teda, takové chození po stadionech by mě totálně nebavilo, já bych radši chodila po památkách, protože jsme toho moc nestihli za jeden den, co jsme v Londýně byli.
Já se do Starbucks chystám už hrozně dlouho ale ještě jsem se tam nedostala =//
Tentokrát vašemu hokeji gratulovat nemůžu, protože jste vyhráli nad našim týmem..

Tak jsem moc ráda, že sis to tam taky užila!! =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama