Říjen 2011

Randewuuuu ♥

27. října 2011 v 20:25 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Mám v tuto chvíli tak blažený pocit jako už dlouho ne. Vy, kteří hádáte, že v tom je chlap, hádáte správně. Myslím, že trápení už bylo dost a je třeba si začít užívat života a znovu se zamilovat. Ty začátky jsou stejně nejkrásnější a být s někým delší dobu, tak si snad i závidím nejen ten připitomělý úsměv, kterého se od odpoledne nemůžu zbavit.
Chcete slyšet příběh, jak to vlastně začalo?
Píšeme a voláme si už něco kolem měsíce. Ze začátku se mi vůbec nelíbil vzhledově, ale řekla jsem, že přece nejsem a nemůžu být tak povrchní, abych koukala jen na vzhled. Pak jsem ho poznala přes ICQ a později i telefon a úplně jsem změnila názor. Má tak krásně příjemný a uklidňující hlas, že chci, aby mi každý den četl před spaním pohádky. Minulý týden jsme nakousli téma schůzky, kterou jsme i přes nastalé komplikace nakonec domluvili na dnešek. Docela se divím, že jsem ani před setkáním nebyla nervózní. Řekla jsem si, že je to dobré znamení.
Přišla jsem na místo určení a po krátkém pátrání jsme se našli. Přivítal mě pusinkou a růžičkou, což zahřeje u srdíčka. Dali jsme si kafíčko a pili minerálku z přírodního pramene, protože kafe odvodňuje přeci *smích*. Povídali jsme si a řešili úplný blbosti. Pak jsme trošku brouzdali po městě a vyvenčili jsme mého pejska. Seděli jsme v parku na lavičce a tulili se. Je tak krásné držet se s někým za ruce, moci někoho obejmout a poslouchat lichotky typu: "Jsi krásná. Máš nádherné oči. Jsi roztomilá." a nebo třeba taky: "Ty jsi tak trochu neurotik, co?" *smích*. Každopádně doufám, že tohle má budoucnost. Nedoufám, ale tuším, že z toho něco bude, protože jen u málokoho mívám při první setkání pocit, že nebudu mít problém se zamilovat. On je tak trošku blázen. Já jsem tak trochu blázen. Čili? Asi bychom se k sobě mohli i hodit, ale chce to trošku času *mrkající*.

A nebyla bych to já, kdybych nenapsala slovo o hokeji. V úterý se dohrávalo 1.kolo extraligy, které bylo odloženo z důvodu pohřbu Jana Marka, který v září zemřel při pádu letadla u Yaroslavle. Ale o tom už bylo napsáno spousty a spousty slov. Ale zpět k dohrávce. Hráli jsme se Třincem, úřadujícím mistrem ligy. Zápas to byl napínavý jako hrom, protože v prvních 4 minutách dostal Liberec dva góly a vystřídal brankáře. Naštěstí stihli domácí vyrovnat a dohnat utkání do prodloužení, ve kterém kapitán Tygrů ujel v oslabení třinecké obraně a dal vítězný gól. A tak dva body do tabulky zůstaly v Liberci. V současné době je Liberec na 2. místě s jednobodovou ztrátou na České Budějovice. Zítra se hraje další domácí zápas se Spartou *mrkající*.

Příští týden jsem celý mimo ČR a nevím, jak se stihnu ozvat, tudíž se nelekejte, zřejmě to přežiju *smích*.

To byl zase jednou víkend

23. října 2011 v 21:46 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Ovšem, to byl zase jednou víkend *vzpíná ruce k nebi a směje se jak trubka*.

BRÁŠKA MÁ NAROZENINY, MY MÁME PŘÁNÍ JEDINÝ
To byl prosím pěkně pátek, kdy můj brácha slavil své narozeniny. Jeli jsme do jedné malé vesničky poblíž Liberce, kde máme většinu naší rodiny. Zašli jsme do místní hospůdky. Po dvou tequilách a asi milionu dalších panáků si toho moc nepamatuju. Jen to, že jsme tančili na place asi 2m x 2m, což, uznejte sami, není moc. Nuž, ale byla to paráda, co vám budu povídat. Ve společnosti dobrých lidí je vždycky super sranda. Ty fotky, které se tam nafotily jsou každopádně nepublikovatelné a lze je zařadit tak maximálně do alba jako odstrašující příklad pro prozatím abstinující děti s komentářem: "Děti, takhle hrozně budete vypadat, když budete pít." *smích* Uzavřela bych to spásnou a největší českou lží, že už nikdy nebudu pít *smích*.


KRUŠNÁ JSOU RÁNA OPILCOVA
Sobota byla krutá. Na to, že jsme domů přišli asi v půl páté ráno a ani nevím, jak jsem dostala do postele, jsem vstávala poměrně brzo a to už v 11 hodin dopoledne. Hlava mě ani nebolela, ale ten žaludek na vodě a celková únava, to byla rychta. V půl páté odpoledne jsem šťouchla do bráchy, aby vstával a my mohli jet taky domů. Stavili jsme se ještě na jídle a frčeli odpočívat. Večer jsem místo na plánovaném koncertu strávila u televize sledováním Letopisů Narnie. Ten koncert bych už asi vážně nedala.

HEKTICKÁ NEDĚLE aneb HEJA HEJA HEJA LIBEREC!
V neděli jsem se probrala a byla opět unavená, protože nemůžu poslední dobou nějak spát. Zdají se mi debilní sny. Dnes třeba o tom, že nám vykradli auto, že jsme byli na hokeji a plavali tam v bazénu. Logicky, kde by se na hokeji vzal bazén *smích, nechápající*. Každopádně jsem měla půl hodiny na přípravu, než jsme jeli s rodinkou na oběd. Přidala se i má drahá sestřenice, která mě bude ve středu stříhat - dělá kadeřnický kurz - tak držte palce, ať nevypadám jako blbeček. Pak jsme sjely právě se sestřenkou do myčky s autem, Globusu a k nám. Poté přijeli i rodiče s bráchou a nám zbývala přibližně hodinka před začátkem hokeje, tak jsme nasadili dresy, šály, a šlo se! Hráli jsme proti týmu HC ČSOB Pojišťovna Pardubice. Popravdě jsem debilnější název neviděla a ani neslyšela. Říkají si Tesla, Dynamo, Pojiˇšťovna a ve znaku mají koně. Není to padlý na hlavu? Jo, je! Fanklub měli ovšem silný a my seděli hned vedle nich, takže jsem ani moc neslyšela náš kotel. To, co se dělo na ledě nebyl hokej, ale jatka. Hokejisté do sebe řezali hlava nehlava a svědčí o tom i počet vyloučení, na obou stranách po devíti. Pardubice dali v první třetině gól, který jsme jim ve druhé třetině vrátili. Vítězný gól padl až v prodloužení, kdy se puk zatřásl v síti za zády pardubického gólmana. Liberec tedy vyhrál a bral za výhru v prodloužení 2 bodíky. V tabulce je nyní na 3. místě. HOŠI, DĚKUJEM!

pro plné rozlišení klikněte pravým tlačítkem a dejte Zobrazit a prohlídněte si ty naše kluky krásný ♥ 
Čtvrtý zprava v dolní řadě je můj oblíbeňáček Milan Bartovič
Třetí zleva v druhé řadě je další oblíbenec Michal Bárta



A jaký jste měli víkend vy? Mimo jiné bych ještě chtěla dodat, že plánujeme týdenní výlet s mým ex-přítelem, což je docela mazec, a já si píšu, volám s jedním velice sympatickým klukem. Tudíž uvidíme, jak to dopadne. Jak výlet, tak ta naše schůzka. Držte mi ve čtvrtek palce, půjdu nespíš střílet na střelnici-ideální první rande, nemyslíte *smích*.

Loučím se a jdu spinkat. Bye boys&girls...

Focení

18. října 2011 v 20:46 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Na dnešek hlásili ve zprávách slunečný den, který měl být ještě ke všemu slunečný. Slibovaného sluníčka ani teplíčka jsme se sice moc nedočkaly, ale zato jsme nafotily s mojí drahou kamarádkou *D* podzimní sérii foteček. My totiž fotíme každé roční období. Zatím máme tedy léto a podzim *smích*. Musím uznat, že focení je vždy hodně komické a není nouze o hlášky a o naše marné pokusy vysněných póz. Ovšem-povedla se nám fotka s rozhozeným listím a k tomu se právě vztahuje celkem vtipný rozhovor.
*D*: Aby někdo nenadával, že tady děláme bordel a nechtěl, abys to listí ze země sebrala.
Já: Na podzim budu sbírat listí ze země.
*oboustranný výbuch smíchu*

Byl to fajn den, děkuji své milé kamarádce za to, že je!


Dnes jsem chtěla jet na hokej do Plzně, kde dnes Tygři odehráli po dlouhé době zápas "venku". Ještěže jsem nejela. Koukala jsem jen přes internet a v duchu se radovala, že jsem nevyhodila zbytečně peníze. Za tu bídu by to byla vážně škoda nejen penízků, ale i cesty. Zkrátím to obrázkem-Liberec prohrál 4:1, a klesl tak z prvního místa. Tak čtvrtek ve Třinci to jistí *mrkající*.

Hezké pondělí :)

17. října 2011 v 13:19 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
I když už jsme opět vykročili do nového pracovního/školního týdne, chtěla bych se ještě poohlédnout za víkendem, který byl podle mě velice pohodový. Asi nejpohodovější za poslední dobu.
V sobotu jsem se probudila příjemně unavená z páteční zumby. Nějak mě to nabylo energií. Už teď se moc těším na další návštěvu fitcentra. Bratr k nám přijel i se svou novou přítelkyní, a tak jsme pokecali, dali si oběd a to už u nás byla i má drahá tetička, se kterou jsem se společně s mamkou chystala na muzikál Popelka na ledě. Musím uznat, že to byl nádherný zážitek. Opravdu jsem se na chvilku ocitla v pohádce, a že bych to skutečně potřebovala. Krasobruslaři a artisté předvedli perfektní a dechberoucí výkony na ledě. Herci se bravůrně zhostili činohry a technici úžasně zvládli osvětlení, projekci, kulisy, atd. A tak bych chtěla ještě jednou poděkovat všem tvůrcům Popelky za nádherný zážitek. Veliká poklona patří autorům hudby a textu, Lucii Bílé a Ondřeji Rumlovi za nádherně nazpívané a namluvené hlavní role. Všem vám doporučuji na Popelku zajít, určitě nebudete litovat.


V neděli jsem si přivstala, abych mohla uvařit oběd. Vymyslela jsem si špagety s boloňskou omáčkou. Musím uznat, že jsem si moc pochutnala a že mě vaření bavilo. Odpoledne jsem hledala inspiraci, co dělat, a tak jsem si řekla, že bych mohla něco upéct. Volba padla po dlouhém zkoumání, jaké suroviny doma máme, na perník. Tak jsem patlala těsto, upekla krásný perník, který jsem přelila čokoládovou polevou (tip-do čokolády při rozehřívání dejte kousek másla, zůstane jemňoučká). Brácha, který je veliký kritik jídla, se do mého díla pustil a chválil *pyšný*. A pak jsem si užívala zbytek dne v domácí pohodě.

Dnes jsem brouzdala po internetu a narazila na toto video zumby, a tak se ty kroky učím, protože ten, jak jdou jakoby dopředu mi fakt nejde, tak bych se ho chtěla naučit *pilný, usměvavý*. Ve čtvrtek jdeme zase cvičit, tak abych tam nebyla za vocase *smích*. I když tohle je docela lehká sestava.

Tak se mějte krásně a přeji krásný týden.

Cvičící horečka

14. října 2011 v 21:04 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Jednou jsem s kamarádkou šla kolem fit studia, které je zaměřené nejen na klasické fitness posilování, ale i na aerobic, zumbu, spinning, jógu, pilates, bosu, jumping, atd. Najdete tam třeba i saunu, solárium, takže si myslím, že pro každého něco. Už dlouho jsem chěla vyzkoušet zumbu, proto klasický aerobic mě baví. A zumba je takový latinsko-americký aerobic *smích*. A tak když jsme šly kolem rozhodly jsme se, že tam zajdeme a vyzkoušíme to.
Onen osudný den nastal dnes. Před začátkem jsme byly nervózní a napjaté, protože jsme nevěděly, jaká bude naše lektorka. Nakonec jsme zjistili, že je neuvěřitelně v pohodě, a tak z nás spadla nervozita a mohly jsme si začít naplno užívat pohybu. Řeknu vám, že je to fakt záhul, ale super. Sice jsme byly jako taková dvě polínka, ale i sama lektorka říkala, že na první lekci to bylo slušné. Takže jsem ráda a těším se na další hodinu. Konečně něco, co mě baví a co budu dodržovat. Stejně jako na jaře kolečkové brusle. Prostě sport, ať se dostanu po tom všem špatném zase do kondice. Potřebuju to jak prase drbání *smích*. A pak už budu moci jen plná pozitivní energie vyjít vstříc novým zítřkům. Nevím, kde se ve mně ten optimismus bere, asi ještě endorfiny uvolněné cvičením *smích*.

Dnes hráli opět naši Tygříci hokej. Tentokrát jeli do Litvínova a zajeli si tam pro výhru. Konečné skóre bylo 6:3, a tak si i nadále drží první místo v tabulce. Teď se nějak rozjeli, tak doufám, že jim to vydrží i na další zápas s Plzní. Uvidíme, uvidíme. Každopádně: LIBE A LIBE A LIBEREC!!! *smích*.


Loučím se, přátelé. Jdu odpočívat, bolí mě celý člověk *smích*.

Peklo na podpatcích a Byl to kanár č.2

12. října 2011 v 20:00 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Tak jsem dnes po dlouhé době vyrazila s holkama z bývalé práce ven. No, řeknu vám, že s nima je o zábavu postaráno jen to fikne. To je prostě perla vedle perly. Ráno jsem měla náladu se oháknout, a tak jsem si vzala skinny džíny a k tomu moje nové podzimní kozačky. Jsou na podpatku, zhruba 7 cm. Jenže jsem posledních pár měsíců nosila spíš tenisky, nebo balerínky, protože můj bývalý přítel nemá rád podpatky (i když abych k němu bývala výškově pasovala, musela bych nosit aspoň 20 cm štekly). Ale zpět. Na pohodlí si nožičky rychle zvyknou. A tak než jsme prošly obchoďák a došly do kavárny, myslela jsem, že mi nohy upadnou. Sundání bot a následné šlápnutí do našeho měkkého koberce, bylo jak chození po obláčku. Ale budu si muset zase zyvknout a basta *smích*.
Co vám ale řeknu, je to, že ty holky nesnáším *smích*. Vždycky mě zatáhnou do obchodu s bižuterií a to pak neznám bratra. Dokonce ani sestru ne. Navíc měli slevy, no nekup to. Tak jsem si po hodně velkém krocení se odnesla dvoje náušnice. Jako bych jich už takhle neměla dost. Ale víte, co se říká: Jsou dvě věci, kterých nikdy není moc - dobrých bot a dobrých přátel." Já bych to rozšířila o jednu věc a přihodila náušnice *smích*.
Celkově musím říct, že se dnešní den vydařil. Potkala jsem i svou paní učitelku angličtiny ze střední s její malinkou dceruškou, a tak jsme si popvídaly. Kdyby to někdo nevěděl, tak to byla absolutně nejbožejší úča ze všech, která s náma chodila pařit a teď si tykáme a tak. Hrozně ráda jsem viděla toho jejího špuntíka, krásná holčička. Až mě zase nějak začíná brát mateřský cit *mrkající*. Už jen sehnat vhodného tatínka.

O hokeji dnes jen v kostce. Včera jsme hráli další domácí zápas. Tentokrát s Kladnem a já tam nebyla. Proto nemám nějaký delší článek. Každopádně o to, že jsme vyhráli 6:0, jsem se prostě musela podělit. Takže kladenští rytíři mohli nasednout na své vznešené oře a odklusat do Kladna i s šesti křížkama na hřbetech, vyplakat se mistru Jágrovi na rameni. Spíš teda do telefonu *smích*. Teď Bílí Tygři vedou min. do pátku tabulku extraligy a konečně mají aktivní skóre (tzn. že víc gólu dali, než dostali).

Toť vše a já se loučím uctivě.

HC Bílí tygři Liberec - HC Slavia Praha

10. října 2011 v 12:45 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
A je to tu opět. Další z mých hokejových článků, kterých se prostě nezbavíte do doby, než skončí extraliga, nebo Tygři vypadnou. Takže, jak to bylo tentokrát?

Po jednom vynechaném utkání s Českými Budějovicemi (vyhráli jsme 4:2) jsem včera vyrazila opět na další domácí utkání, ve kterém liberecké šelmy přivítaly hosty z Prahy, konkrétně Slavii. Kamarádka sehnala pernamentky, a tak jsme měli tentokrát vstup zdarma, což bylo příznivé i pro ne příliš naditou peněženku. Je holt před výplatou *smích*.

Usadili jsme se na svá místa a začala první třetina, do které vkročili lépe hosté, když vstřelili svou první branku. Domácí na svůj první bod ovšem také nenechali dlouho čekat a skóre vyrovnal svou střelou teprve třiadvacetiletý útočník Michal Bárta, který už má v letošní sezoně na kontě šest gólů. Opravdu šikovný to chlapec, který se v každém zápase trefí alespoň jednou. Do konce třetiny se pak hrál nátlakový a vyrovnaný hokej.

Druhá třetina byla úspěšnější pro domácí, kteří v druhé minutě dali svou druhou branku. Jak symbolické. A kdo poslal puk do brány tentokrát? Opět Michal Bárta. Vždyť říkám, že je to kluk šikovný. Ale na obranu Slavie musím říct, že Liberečtí využili dvojnásobnou přesilovku (hrálo se 5:3). O sedmnáct vteřin později opět Severočeši dali gól. Tentokrát po krásné přihrávce skóroval můj nejoblíbenější Tygr, Milan Bartovič (útočník, 30 let). Stav utkání byl tedy 3:1 pro domácí. Slavie využila přesilovou hru a na konci druhé třetiny stáhla dvougólový náskok Tygrů.

Třetí třetina byla tak velice napínavá. Stav 3:2 mluví za vše. Stačil jeden gól. A také že ho Slavie v závěru třetiny vpravila za záda Tomáše Vošvrdy. A protože se nerozhodlo o vítězi v základní hrací době, nastavovalo se 5 minut, což je pro mě vždy nervydrásající čas. Vítěz nebyl určen ani po prodloužení, a tak se jely samostatné nájezdy, což je ještě víc o nervy. Naštěstí se trefil liberecký kapitán Petr Nedvěd a utkání vyhráli Bílí Tygři Liberec.

Jak asi napovídá konečné skóre 4:3, zápas byl hodně vyrovnaný. A pěkný. Musím uznat, že pochvalu si zaslouží oba týmy. Kdo by ovšem zasloužil za uši, jsou rozhodčí, kteří pískali jasně pro Slavii, a tak spousta faulů na Libereckých hráčích nebyla potrestána. A to je hnus, vážení! Koneckonců, trenér Slavie, Růžička, je známý svými peněžními čakry a vlivem na průběh utkání. No, stejně mu to bylo prd platné.

Last few days

9. října 2011 v 13:05 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK

No, co napsat. Stalo se toho poměrně dost, ale nevím, jak to sepsat, aby to dávalo hlavu a patu. Tak asi jen v bodech.

  • Byla jsem s kamarádkou a jejím přítelem na jednom malém hudebním festivalu pořádaném v našem městě.
  • Byla jsem s bráchou a tátou v Praze. Byl to fajn výlet.
  • Rozjednává se mi práce v Londýně. Kéž by to vyšlo!
  • Strávila jsem úžasný den s kamarádkou, který jsme celý prochodily. Sice jsem byla ztahaná jak pes, ale stálo to za to. Hlavně ten nehoráznej stav po dětským energy drinku *smích*.
  • Píšu si s jedním, resp. dvěma sympatickými stvořeními opačného pohlaví.

2/10

2. října 2011 v 12:50 | Jitulka |  MYŠLENKY DNE

Sometimes your joy is the source of your smile but sometimes your smile can be the source of your joy.
(Někdy je vaše radost zdrojem vašeho úsměvu ale někdy může být úsměv zdrojem vaší radosti.)

1/10

1. října 2011 v 13:47 | Jitulka |  MYŠLENKY DNE

It's not about what you got, it's about what you make of what you got.
(Není to o tom, co máš, ale o tom, co jsi udělal pro to, aby jsi to dostal.)