Nic už není jako dřív

28. září 2011 v 3:03 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Najednou, z ničehonic, mě popadl pocit úzkosti. Je zvláštní, probudit se uprostřed noci se slzami v očích. Je to něco tak divného, že to nedokážu ani popsat. Chtěla bych to všechno někomu říct, a proto to tu teď píšu.


Je šíleně pozdě a jediná myšlenka, která mě napadá, že jsem vlastně děsnej zoufalec, kterej to vzdal. Kterej to vzdal a projel na plný čáře něco, co mělo smysl. Něco v souvislosti s *P* mě nutí cítit se tak, jako by ze mě vůbec nic nezbylo. Jako bych byla jen člověk, který uvnitř už nic nemá. Jen schránka, která je prázdná. Nejraději teď poslouchám ticho. Asi to z ní divně, ale je to ten nejlepší společník. Občas mívám pocit, že slyším své vlastní myšlenky.

I přes veškeré své pocity se chci v životě posunout o kousek dál. Prostě popojít a hnout se z místa. Zůstávala jsem tu už moc dlouho a teď to na mě všechno padá. Jako by každé místo zachytilo nějakou vzpomínku, která mě tak moc trápí. Mrzí mě, že už jsou to jen vzpomínky. Je příšerné zjistit v životě, že ta největší a nejlepší šance vám jen tak proklouzla mezi prsty. A když jste ji chtěli chytit, už bylo pozdě. Na hodinkách odbilo pět minut po dvanácté a k vaší hrůze jste neměli špatně seřízené hodinky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nellie Happiness Nellie Happiness | Web | 28. září 2011 v 22:25 | Reagovat

Já jsem věděla, že to na Tebe někdy přijde.. Přišlo mi, že ten rozchod bereš s větším klidem než bys měla (možná to tak nebylo, jen mi to tak přišlo), takže jsem věděla, že tady ta deprese někdy přijít musí =(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama