Na dno a zase zpátky (1.díl)

5. září 2011 v 16:30 | Jitulka |  Vícekapitolové
Nesnáším ty chvíle, kdy mi někdo, kdo si říká moje matka, diktuje, co a jak mám dělat. To, že mě porodila z ní nedělá jiného, než člověka, který nechtěně otěhotněl. Až donedávna jsem si myslela, že mám milující rodiče, ale po tom, co jsem se dozvěděla, se mi z nich chce akorát tak zvracet. A vlastně mi to začalo i docházet.
Když jsem jako malá chodila s pláčem do školky s tím, že mi ostatní děti ubližují, nebrali na to ohledy a asi jim to bylo i jedno. Ve škole jsem tedy byla zakřiknutá a nenašla jsem si kamarády, což bylo velice složité. A ani to je zřejmě nevyvedlo z míry. Když mi bylo patnáct, stalo se nevyhnutelné.
..........


Šla jsem jednoho dne tmavou uličkou, kde se stahovali všemožní lidé z našeho města. Když jste potřebovali dávku, alkohol, léky nebo něco podobného, měli jste jistotu, že to tu najdete. A tak když jsem po jedné z tisíce hádek s matkou utekla s domu jen s báglem, vedly mé první kroky právě tam. Tam totiž byli pohodoví lidé, ne takoví, se kterými jsem se odmala setkávala. Přišla jsem tam a sedla si vedle jednoho kluka. Podíval se na mě a řekl: "Co tady hledá taková holubička jako ty?" Neodpověděla jsem. Vystrašil mě úchylnej tón jeho hlasu.
Z dálky se ozývala hudba, proto jsem se zvedla a raději šla za muzikou. Byla stále blíž a blíž, až jsem přišla ke starému rozpadlému domu, kde stálo pět postav. Bylo mlhavo, tak jsem pouze se siluet rozpoznala, že se jedná o dvě děvčata a tři chlapce. Šla jsem blíž, když v tom se na mě jedna s holek obořila: "Co tady děláš? Vypadni!" Bylo mi jasné, že je pod vlivem drog. I tak jsem šla blíž. "Já....já....", koktala jsem, "chtěla bych s vámi hrát. Umím zpívat, a to dobře!" Chechtali se. Ale nakonec svolili, abych jim zazpívala. Mělo to ovšem háček. Musela jsem vyzkoušet vzorek pervitinu. Nikdy jsem v sobě drogy neměla, ale současná situace k tomu přímo vybízela. Navíc jsem si mohla najít přátele, které jsem vždy toužila mít.

A tak jsem si to vzala!

Bylo mi tak dobře. Najednou se všechny starosti odplavily a já zpívala se svojí partou. Rozhodně mi tu bylo lépe, než vedle toho kluka z ulice. Pocházela jsem z bohaté rodiny, a tak jsem nemohla uvést pravé jméno. Bylo mi jasné, jak by to dopadlo. Bohatá nanynka na ulici? Ne, děkuji! Pro ně jsem byla prostě Chloe, a vám to bude muset také stačit. Všichni byli děsně v pohodě. Holky mi udělali černé oční linky a trochu mi upravili vlasy. Jmenovaly se Claire a Marisa. Kluci měli zase připomínky k mému oblečení. Sukni jsem zkrátila hodně nad kolena a to už Joey, Tommy a Lesley nic nenamítaly. Najednou jsem měla všechno, co jsem chtěla.

Bohužel i to, co jsem nikdy nechtěla, což mi v tuto chvíli vůbec nedocházelo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám příběh Na dno a zase zpátky?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama