Heartbreak

20. září 2011 v 15:25 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Včera jsem zažila asi tu nejdelší a nejpodivnější noc, na jejímž konci stála samota ruku v ruce s odmítnutím.

Na rozchodu je vždy je nejtěžší to, zvyknout si. Nikdy jsem neměla tak smíšené pocity jako právě v noci ze včerejška na dnešek. Míchalo se to ve mně jak v shaku, ve kterém barman míchá lahodný koktejl. Když tichem prolétl ten zvuk smsky, přesně jsem věděla, co to je za zprávu. To od koho byla a i to jak byla dlouhá mé obavy jen potvrdilo. A obsah byl přesně takový jaký jsem čekala.
Najednou byl konec všeho toho ničeho.
V tu chvíli jsem v sobě, ani nevím kde, vyštrachala poslední kousky síly a napsala tu nejupřímnější zprávu, kterou jsem v tu danou chvíli ze sebe mohla vyloudit. Debata pokračující další zhruba 4 hodiny mě docela ubíjela. Vždy vysvitl plamínek naděje, ale nakonec se prostě musel schovat, aby ho ten ohlučující a silný vítr nejistoty a odmítání dozajista nesfoukl a on nezhasl.
Protože to jediné, co nám v takovéhle situace zůstává je naděje.
Brečela jsem a litovala sama sebe. Byla jsem naštvaná na všechno a všechny. Nechápala jsem, proč se všechno muselo stát zrovna v době, kdy jsem poznala tak skvělého člověka. Někoho, kdo by mě mohl mít skutečně rád a kdo má neuvěřitelnou trpělivost. To vše jsem nedokázala pochopit, až mi včera odpoledne dal můj kamarád facku, abych se konečně vzpamatovala a přestala se tolik zaobírat problémy ostatních. Pomohlo to, ale bohužel už bylo pět minut po dvanácté. Když už jsem si přišla jako úplná vtěrka, raději jsem tu debatu ukončila sama. Abych si zachovala alespoň špetku sebeúcty.
Pak jsem se chopila láhve s vínem, který jsem schovávala na plánovaný hezký romantický večer. Trošku paradox, nemyslíte? Nesnáším ironii života. No, tu flašku jsem vypila. V ovíněném stavu mi bylo lépe. Koukala jsem z okna, a když se mi z očí valily slzy jako hrachy, cítila jsem v sobě úlevu. Asi najednou to všechno skončilo. Skončilo vše špatné, aby mohla začít to dobré. Nevím, jestli to tak bude, ale musím věřit, že ano. Musím věřit, že tam někde venku běhá má drahá polovička, která bude činit šťastnou mě, a já zase jeho.
Pořád doufám, že to neskončilo. Chybíš mi, ty můj kosmonaute.

Naděje umírá poslední, ale už nemám sílu věřit. Po tomhle všem už na to fakt nemám! Omlouvám se, tenhle článek vám asi nedá smysl, mně ano. Bohužel jsem ten jediný člověk na světě, který té snůšce řečí absolutně rozumí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nellie Happiness Nellie Happiness | Web | 20. září 2011 v 17:06 | Reagovat

Jituš, děkuji za tvé rady.. Moc si jich vážím stejně jako si fakt vážím toho, že jsi celý ten muj článek přečetla.. to neudělá ani muj přítel, který by měl =//
Už několikrát ale jsem se v minulosti snažila s ním řešit naše problémy, ale já na to prostě nemám.. nedokážu čelit jeho nezájmu!!!
A víš co? prostě jim nesmíme ukázat, že nás mají v hrsti, oni jsou si potom moc jistí sami sebou.. proto já jsem se (sice už po 100x) dnes zařekla, že svou žárlivost udržím v sobě.. když vidí že žárlím, je si moc jistý toho, jak se o něj bojím.. uvidíme co bude delat na to, až nebudu žárlit (ale nevím jestli to zvládnu..)

2 Nellie Happiness Nellie Happiness | Web | 20. září 2011 v 17:08 | Reagovat

Mně smysl dává i když mi unika to co jste si psali.. ale víš co, přijde mi že ty strašně moc obvynuješ sama sebe.. vždy je chyba na obou stranách!! vždy! a já si nemyslím že by jsi mohla za vše jen ty..

3 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 20. září 2011 v 17:36 | Reagovat

Nejhorší jsou rozchody přes smsku nebo něco takového. Třeba přes facebook, jak jsem to zažila já. Hůř se na to reaguje, když nevidíš toho člověka...
Přeju ti, aby ses z toho co nejdříve dostala ;) Budu ti posílat přebytečnou duševní sílu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama