Září 2011

HC Bílí tygři Liberec - HC Kometa Brno

30. září 2011 v 23:07 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Musím vám to napsat, dokud jsem plná dojmů a pocitů. Dnes naši Tygři nastoupili proti týmu z Brna do druhého domácího utkání. Byla jsem plna očekávání, nejen proto že jsem měla sraz s mýma nejlepšíma spolužákama ze střední *M*+*K*+*D*, ale hlavně kvůli tomu.
První třetina přinesla fanouškům domácích zklamání, protože již ve druhé minuté zápasu se puk chvěl v síti Bílých Tygrů. Ve druhé třetině ovšem přišlo drama, jak blázen. Než se vůbec začala 2.třetina hrát, nešla nahodit světla, a tak se patnáct minut čekalo, než to opraví. Povedlo se. Padl gól do branky Komety Brno. A přišlo to největší drama celého utkání. Mají rozhodčí uznat gól, nebo ne? Po dlouhých pěti minutách se domácí podruhé radovali z jednoho gólu. Naštěstí byla branka uznána a stav byl vyrovnán. Ve třetí třetině se opět prosadili domácí a vstřelili svou druhou, vítěznou branku. Vítězství bylo Tygříků a tři body jsou doma.
Tentokrát musím naši hru pochválit, zejména v přesilovkách. Občas byli i sehraní a velmi dobré byly nátlakové akce před brněnskou brankou. Rozhodčí si ovšem takovou chválu nezaslouží. I když za ten uznanej gól jo *smích*. No co, když to byl gól, tak prostě byl. No a ne? Nejhezčí je vždy děkovačka po vítězství, kdy domácí jedou po břiše po ledě a děkují fanouškům za podporu.
Omlouvám se, že píšu o hokeji, ale je to v současné době jediná věc, která dává v mém momentálním rozpoložení smysl. Alespoň dle mě. Můžu se vyřvat a vybít ze sebe všechen stres, nervy, smutek. Znáte ten pocit, když jste naštvaní na celý svět, říkáte si, že jste vše udělali špatně a máte pocit, že z vás zbyla jen prázdná schránka? Tak takhle to mám nějak já. A proto potřebuji takováhle odreagování. Tak snad to ještě vydržíte několikrát přečíst. Nellienko, to mluvím hlavně k tobě *smích*.
Pana *P* jsem od té středy neviděla, ale psali jsme si na facebooku. Nevím, prostě je to divné. Asi bych se ho měla "zbavit". Snažit se ho nevídat. Jde to ovšem jen těžce, když máme hodně stejných zájmů. Takže mi je jasné, že ho uvidím zítra na festivalu, kam se chystám. Dnes jsem ho ani nezahlédla. A je mi lépe-nepotřebuju panáka *smích* nebo *pláč*.

Tak se mějte krásně, já jdu spinkat... Odpočívat na zítřejší den, už se těším na odpoledne strávené ve společnosti super lidiček a dobré hudby, opojení alkoholem.

Mějte krásný víkend *mrkající*.

Tomáš Klus - Nina

30. září 2011 v 14:35 | Jitulka |  VIDEA
Před pár dny "vylezlo" na povrch nové CD Toma Kluse, a tak jsem si ho prostě musela objednat. Racek dnes přilétl do mého hnízdečka a na třetí poslech jsem si ho zamilovala a zjistila, že je fenomenálně dokonalé. To, jak se v písních (nejen z Racka) Tomáše Kluse promítají pocity nás všech je prostě a jednoduše úžasné. Jsem okouzlena!
Píseň Nina je nádherná. Poslechněte si ji a napište, zda vás dostala do kolen, jako mě.


30/9

30. září 2011 v 13:49 | Jitulka |  MYŠLENKY DNE

Som Tvoje áno, som Tvoje nie.. Som Tvoje štastie, tvoje trápenie.. Som Tvoje slnko, som Tvoj dažď.. Ak ma chceš l'ubit, tak ma tu maš.

Fenomenální akce.

29. září 2011 v 20:06 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK

A tak se to stalo, dne 28.9.2011. Byl svátek sv. Václava a já vyrazila s kamarádkou na koncert své oblíbené skupiny. Věděla jsem, že tam bude i *P*. Prostě jsem to věděla a taky to tak bylo. Přišel později a zrovna se hrál ploužák, což celou situaci mnohem zhoršilo. Musela jsem si dát panáka. A hned druhého, třetího a čtvrtého. Takhle rychle za sebou jsem nikdy nepila. Ale klepaly se mi ruce, podlamovaly se mi kolena. Bylo mi hrozně. Ovšem pokud jsem ho neviděla nebo nebyl někde blízko, tak to bylo docela v pohodě. Horší bylo, když přišel na KAMARÁDSKÝ pokec. Dokázala jsem s ním mluvit až po dalších dvou pivech. Prostě mi alkohol rozvázal jazyk. Po pauze začala kapela znovu hrát a my stály s kamarádkou *W* a *P* u podia. Snažila jsem se před ním na sobě nedat znát, že za tím úsměvem je ve skutečnosti obrovská bolest. Fotili jsme se spolu, obejmul mě. Netušil, že to vše pro mě znamená mnohem více, než by se mohlo zdát. Pak se mi stal výstavní trapas na podiu, a pak končilo vystoupení. Lovila jsem fotky se členy kapely, ukořistila jsem si plakát s podpisy. Byla jsem na mol, což *P* nikdy u mě neviděl a docela pokukoval, když jsem se tam začala bavit s muzikanty. Je sice pravda, že je odmalička znám, ale už mě pěkně dlouho neviděli, a tak nevěděli, kdo jsem. Pak jsme se přemístili na vedlejší diskotéku a pak jsme šli zpět do hospody, kde byla většina lidí. Seděli jsme u stolu s kapelou a *P*. Kámoška mi udělala výstavní trapas před *P*, když mu začala hustit do hlavy, proč už se mnou není. Ovšem v tom okamžiku se ON vyznamenal, když ji odsekl, ať si to vyřeší se mnou. Prostě hnus. Dávám to za vinu, že byl také opilý, ale i tak. Mohl to říct prostě jinak.

A co jsem si z toho všeho odnesla?
Za prvé mi není zle jen psychicky, ale i fyzicky. Alkohol prostě problémy nevyřeší, ale aspoň na chvíli ztlumí tu bolest. Alespoň na chvíli jsem se cítila "šťastná" a nic mě netrápilo. Tímto děkuji své kamarádce, která se mnou absolvovala mé srdceryvné výlevy ohledně rozchodu. A také před ní smekám, že vydržela tu panákovou smršť, která přišla.
Za druhé: Z nás prostě kamarádi nikdy nebudou. Prostě to nelze, i když si to můžeme říkat jak chceme do alelůja. Prostě ne. Tečka.

29/9

29. září 2011 v 13:47 | Jitulka |  MYŠLENKY DNE

Milovat někoho je snadné, ale zapomenout bývá o mnoho těžší. Láska je bolest, nenávist, touha, kterou si neseme po celý život.

28/9

28. září 2011 v 13:46 | Jitulka |  MYŠLENKY DNE

Jizvy, které máš zvenku a jdou vidět, určitě bolí. Ale jizvy, které máš skryté v duši, ty, které ti způsobila láska, bolí mnohem, mnohem víc.

Nic už není jako dřív

28. září 2011 v 3:03 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Najednou, z ničehonic, mě popadl pocit úzkosti. Je zvláštní, probudit se uprostřed noci se slzami v očích. Je to něco tak divného, že to nedokážu ani popsat. Chtěla bych to všechno někomu říct, a proto to tu teď píšu.


Je šíleně pozdě a jediná myšlenka, která mě napadá, že jsem vlastně děsnej zoufalec, kterej to vzdal. Kterej to vzdal a projel na plný čáře něco, co mělo smysl. Něco v souvislosti s *P* mě nutí cítit se tak, jako by ze mě vůbec nic nezbylo. Jako bych byla jen člověk, který uvnitř už nic nemá. Jen schránka, která je prázdná. Nejraději teď poslouchám ticho. Asi to z ní divně, ale je to ten nejlepší společník. Občas mívám pocit, že slyším své vlastní myšlenky.

I přes veškeré své pocity se chci v životě posunout o kousek dál. Prostě popojít a hnout se z místa. Zůstávala jsem tu už moc dlouho a teď to na mě všechno padá. Jako by každé místo zachytilo nějakou vzpomínku, která mě tak moc trápí. Mrzí mě, že už jsou to jen vzpomínky. Je příšerné zjistit v životě, že ta největší a nejlepší šance vám jen tak proklouzla mezi prsty. A když jste ji chtěli chytit, už bylo pozdě. Na hodinkách odbilo pět minut po dvanácté a k vaší hrůze jste neměli špatně seřízené hodinky.

27/9

27. září 2011 v 13:34 | Jitulka |  MYŠLENKY DNE

You can close your eyes to things you don't want to see, but you can't close your heart to things you don't want to feel.
[Můžeš zavřít oči před tím, co nechceš vidět, ale nemůžeš uzavřít své srdce tím, co nechceš cítit.]

Pokušení

27. září 2011 v 11:58 | Jitulka |  RECENZE - FILMY
Originální název: Chloe
Rok výroby: 2009
Země: USA / Kanada / Francie
Režie:Atom Egoyan
Dramatický příběh o nedůvěře, lži, znovunalezení lásky a vášně, zklamání, posedlosti, vykoupení. Úspěšná gynekoložka Catherine tvoří na první pohled harmonický manželský pár se svým mužem Davidem, se kterým má hudebně nadaného. Skutečnost je ovšem jiná. Se synem má Catherine dost problematický vztah a k tomu navíc pojímá podezření, že ji manžel podvádí. Jednoho večera ji osud svede dohromady s krásnou Chloe, luxusní prostitutkou. Catherine si ji najme, aby sváděla jejího muže a ona tak měla jistotu, že jí je skutečně nevěrný. Chloe se s Davidem schází a vše barvitě líčí Catherine. Ta propadá úzkosti, a protože se cítí opuštěná, vyspí se s Chloe. Poté ji Catherine už nechce vídat. Chloe je neodbytná, a tak se Catherine rozhodne svěřit Davidovi. Vše si vyříkají, a tak se v jejich vztahu probudí opět vášeň. Catherine zjišťuje, že veškeré příběhy, které o svém manželovi slyšela, byly pouze smyšlené. Chloe, protože je Catherine posedlá, se vydává do jejich domu, kde má milostný poměr právě se synem Cath a Davida. Catherine je přistihne a po hádce Chloe se dozvídá, že ji Chloe miluje. Znovu se pohádají, Catherine Chloe odstrčí a ta vypadne z okna. Tak končí příběh krásné dívky s pronikavým pohledem.

26/9

26. září 2011 v 12:00 | Jitulka |  MYŠLENKY DNE

Človek, keď miluje, je ochotný spraviť všetko a všetko odpustiť. Škoda, že niekedy si to ten druhy neváží.