Srpen 2011

Nehoda není náhoda!

31. srpna 2011 v 18:24 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Chcete slyšet příběh o tom, jak jsem mohla mít hlavu na padrť?

Včera mi bratranec oznámil, že se stěhují na druhý konec republiky, a tak že se musím jet rozloučit se dvěma jeho synky, které jsem hlídala. A moc ráda! Ten mladší plakal do telefonu, ať přijedu. Problém byl v tom, že jsem v sobě měla pivko, a tak auto nepřipadalo v úvahu, vlakem ani busem se mi nechtělo. Bratránek se tedy nabídl, že pro mě přijede na motorce. To mě samozřejmě úplně nadchlo, a tak jsem kývla. Vyjeli jsme a pak si pamatuju, že jsem se "probrala" v nemocnici, když mě fackoval doktor. Bolela mě hlava a ruka. Sám doktor mi řekl, že nemít helmu, mám hlavu na šrot. Takhle jsem vyvázla "jen" s otřesem mozku a spáleným předloktím. Bratranec má teda dorasenou nohu.
No, řeknu vám, že nevím nic. Prý do nás najelo auto z vedlejší a já vylítla 3 metry přes silnici, bratranec se "sklouzl" po silnici. To mám z vyprávění, bo jsem byla v limbu. A teď? Motá a bolí mě hlava, je mi téměř pořád na zvracení. A prý jsem v nemocnici byla agresivní. Ale jak říkám, mám vokno :D. Včera jsem z toho byla v pr*eli, ale dnes jsem ráda, že jsme z toho oba vyvázli takhle. A víte co? Ten magor, co to do nás narval ujel!

Poslední píseň (2010)

30. srpna 2011 v 15:19 | Jitulka |  RECENZE - FILMY
Originální název: The last song
Rok výroby: 2010
Země: USA
Režie: Julie Anne Robinson

Film natočený podle románu Nicholase Sparkse je úžasným dramatem ze života sedmnáctileté dívky Ronnie (Veronica). Její rodiče se rozvedli a ona je i po třech letech naštvaná. Zejména na svého otce, ke kterému jede v létě na prázdniny. Bydlí na pláži v Severní Karolíně a je to skladatel hudebních písní. Právě vášeň pro hudbu je to, co je oba spojuje. Ronnie ovšem cítí vůči svému otci "nenávist", a tak se potuluje po městě. Osud ji svede dohromady se sympatickým mladíkem Wiliamem. A jak už to tak bývá, zamilují se do sebe. Veronica zjišťuje, že její otec má rakovinu a umírá, proto se rozhodne zůstat s ním, i když léto končí. Vyhrocená situace zapříčiní její rozchod s Willem. Pečuje o svého otce a uvědomuje si, že ho má vážně ráda. Přeci jen je to její otec, a chápe, že rozvod rodičů nebyl zaviněn jen z jeho strany. Nakonec umírá a nechává Ronnie nedopsanou píseň, kterou ona dokončí a zahraje ji na otcově pohřbu. Odtud název poslední píseň. Will přijde na pohřeb, což pro smutnou dceru znamená moc, a tak se dají znovu dohromady.

Skořápka

30. srpna 2011 v 1:31 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Je po půlnoci a já nemůžu usnout. Měli jsme opět takovou výměnu názorů s přítelem. No, bylo to v pohodě, jen mě zarazilo pár věcí, což mě nutí k přemýšlení. Zase se babrám v mých citech a snažím se urovnat si myšlenky. Mám nad tím uvažovat, tak nad tím vším bádám. Ach jo!
A na co jsem přišla? Asi mám kolem sebe skořápku, kterou se bráním proti tomu, aby mi někdo znovu ublížil. Vytvořila jsem si ji sama po rozchodu s *panem K*, který mě tak moc zklamal a dokázal lhát, tahat mě za nos, a to vše přes půl roku. Je to hnus a dodnes mám v sobě takový tísnivý pocit. Tenkrát jsem si řekla, že už nikdy nenalítnu a pak mi přišel do cesty *pan P*. Zdál se a stále se zdá být perfektní. Alespoň tedy on pro mě. Já pro něj asi ne! No, a pak se divím, že se bojím. Možná si jen vytvářím nějaké domněnky a sama se tím trápím. Možná že to bohužel nejsou jen moje špatné pocity, možná že naštěstí ano. Ráda bych projevila svoje city naplno, aby to i on pochopil, ale jak už jsem zmiňoval výš, je to pro mě těžké. Vím, že by se to asi nezopakovalo, ale ten strach brání všemu.
Mám ho tak šíleně ráda, že to za dané situace není ani snad možné. Neklape to a mě to trápí čím dál víc. Co mám dělat... Vztah přece není soutěž o to, kdo se víc snaží. Pokud má člověk rád nebo miluje, nemusí se přeci snažit a do něčeho se nutit. Nebo snad ano?
Asi budu muset chytit absolutně poslední šanci za pačesy, nechat strach někde daleko za sebou a jít do toho po hlavě. Ať to dopadne tak, že ho to omrzí nebo by mě snad pustil k vodě už teď, zklamu se stejně. A když to všechno bude dobré, budu konečně úplně šťastná. Tedy snad, protože jsem magnet na průšvihy, a když se mi daří v jedné sféře, druhá se hroutí. Řekněme to slovy flegmatika: "Hmm, ono to nějak dopadne."

Propleteme osudy

29. srpna 2011 v 20:48 | Jitulka |  Na téma?

Téma: MŮJ PŘÍBĚH
Na celé zeměkouli existuje přes šest miliard různých lidských příběhů a nespočet příběhů rostlin a zvířat, kamenů a vody. Zkrátka a dobře, vše na světě žije svůj "život". Tu ho vítr zavane tam, tu se někdo přestěhuje do jiného města. Každý má svůj vlastní ojedinělý osud, který se proplétá s těmi ostatními, když někoho potkáme, když utrhneme květinku pro svou lásku a nebo když si pořídíme malé štěně. V tom okamžiku jsme propleteni. Za celé své bytí si utvoříme neuvěřitelnou škálu známostí a klubíčko příběhů je stále větší a větší. Bill Gates jednou řekl, že stačí, abychom znali 8 lidí a známe všechny na celé planetě. Zní to neuvěřitelně, ale když se nad tím zamyslíte, něco na tom je. Ten zná toho a ten zas tam toho.
Můj příběh se ostatním může zdá obyčejný, ale je můj, a proto tak výjimečný. Narodila jsem se a už jen to je malý zázrak. Prožila jsem krásné dětství plné radosti a lásky. Ve škole jsem si užila skvělou zábavu a poznala ty nejdůležitější lidi. Stihla jsem se zamilovat a zklamat se. Plakala jsem celé noci do polštáře nebo jsem se zase celé dny smála. Vše je tak pomíjivé. Obzlášť, co se života týče. Lidé do našeho života vcházejí a zase z něj odcházejí. Musíme si proto i v těch nejtěžších chvílích říkat, že vše se děje z nějakého důvodu a bude to pro nás přínosem, i když jsme třeba v danou chvíli nešťastní. V tom spočívá kouzlo každého příběhu. Hlavně nezapomínejme na to, že vždy, někde v tom klubíčku, najdeme někoho, kdo nám s tím pomůže. A to je důležité! Nejsme sami, i když si to kolikrát myslíme. Stačí jen zapátrat v našem srdci a určitě někoho objevíme. Žádný příběh není jen můj nebo tvůj, ale tvoří úžasné propletence. Nemohl by sám existovat.

Zákon schválnosti

29. srpna 2011 v 12:21 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Víte co? Až jednou budete potřebovat, aby pršelo, naplánujte někde koncert mé oblíbené hudební skupiny nebo interpreta, či jinou dobrou akci. Jakmile se na ni začnu těšit a chystat, garantuji, že bude ten den opravdu pršet. Tohle léto, jak jistě všichni víte, stálo za prd, co se počasí týče. Za celé dva měsíce jsem se těšila na tři (no dobře, tak asi milion akcí) a na všech, prosím pěkně, pršelo a pršelo!
Ne jinak tomu bylo i v sobotu, kdy se v nedalekém městě konaly městské slavnosti (ano, na slavnostech si maličko ulítávám, a tak jsem navštívila rovnou čtvery a na další se chystám). Celý týden bylo horko, no, vedro k padnutí. Jen v sobotu, kdy jsem se těšila jak malý fracek na pouť a vystoupení mnoha skvělých hudebníků, pršelo. Jak by řekl děda Komárek......znáte to! Čili jsem naštvaná a to je hodně slabé slovo.

Tím končím a podotýkám, že zákon schválnosti funguje spolehlivěji než gravitace. (Druhý den poslavnostech už bylo zase krásně!!!)

Léto, vítej!

18. srpna 2011 v 22:45 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Dnes, jak jste si určitě všimli, se uráčelo dorazit i léto. Ano, v polovině srpna je to skutečně pokrok. Češi jsou národ vskutku nevděčný a nespokojený. Buď je zima nebo horko. Sakra, vyberte si, co vlastně chcete!
Já si ten den opravdu hodně užila ve společnosti mojí kamarádky *slečny "V"čelky*. Šly jsme do ZOO, na procházku kolem přehrady, na oběd, na zmrzku a na pokec do parku.
V Zoo jsme si užily spoustu srandy a teplou lázeňkou oplatku. Při procházce kolem přehrady jsme načerpaly trochu vitaminu D ze sluníčka. Na obědě jsme do sebe vpravily kopec špenátu. Na zmrzce jsme si pochutnaly, aby ne, byl to Mc Flurry!!! V parku jsme znovu chytaly "bronz". Ale co je nejhlavnější? U všeho jsme probraly důležité, až předůležité věci. A já se stihla trošku "připálit" v obličeji, dekoltu a na rukách.

Ale léto, nedocházej, prosím!!!

Dále jsem vyrazila na hokej, a vyhráli jsme! Co víc si přát? Můj drahouš z hokejového týmu totiž ví, že ho sleduju *smích*, a tak si dal alespoň jednoho góla. Šikula!

Užívejte sluníčka, nevíte totiž, jak dlouho nám vydrží!

Nejlepší je to spláchnout

16. srpna 2011 v 22:21 | Jitulka |  Na téma?
Jistě všichni moc dobře víme, k čemu se toaletní papír používá. Myslím, že by bylo geniální, kdyby obdobný druh existoval i na některé pocity a myšlenky. Nemyslíte? Kdyby bylo tak lehké zbavit se špatných věcí, které se nám staly stejně tak, jako necháváme odcházet potravu. Pak prostě jen utřít ten bordel, co zbyde, a spláchnout.

Bohužel v životě to takhle lehké není a nikdy asi ani nebude. Říkám bohužel, ale možná že bohudík. Kdybychom takhle snadno dokázali zapomenout, neodnesli bychom si z našich proher a chyb vcelku nic. Což by bylo určitě špatné. Přece všechno, co se děje má nějaký důvod. Ale jednodušší by to rozhodně bylo. Takový toaleťák by se šiknul, i když pokud bychom vylučovaly špatné myšlenky stejně tak jako jídlo, asi by to bylo dost bolestivé *smích*.

Tudíž buďmě rádi, že nic takového není a ani nebude *smích*.

Demi Lovato - Skyscraper (text+překlad)

16. srpna 2011 v 13:54 | Jitulka |  VIDEA

Moc tyhle Disney hvězdičky nemusím (vůči Miley Cyrus mám vyloženě averzi), ale tahle písnička má něco do sebe. Obzvlášť po tom, když v ní uvidíte kousek sebe. Tudíž je potřeba k procítění určitých životních zkušeností. A Demi to tam šíleně sluší a netlemí se jak pipka :)).


Finally back from rock fest

14. srpna 2011 v 14:49 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
source: http://vetvicka.blog.idnes.cz

Tak jsem zpět živá a zdravá. I když o obojím by se dalo polemizovat a vést dlouhé debaty. Vše mě bolí a živá jsem tak napůl-nejraději bych to zachrápla, ale chci být statečná a vydržet *smích*.
A JAK TO VŠE PROBÍHALO?
Docela hekticky. Náš odjezd se maličko zpozdil, což mělo za následek, že nám festově napršelo do stanu, což způsobilo, že jsme jako dvě zkrouceniny spali v autě. No, ale sušší místo nebylo. Pršelo skoro pořád *smutný*, což celkově kazilo náladu festivalu, nehledě na to, že nám byla zima - teda mně byla zima *smích*. Hezky se udělalo až v neděli, v den odjezdu. To naštve!!! Ono by ani nebylo zapotřebí sluníčko, ale déšť rozmáčel plac před pódiem a vlastně celý areál festivalu, kde bylo všude bahno, obří kaluže a maglajs.
I tak jsme si ale vystoupení skupin užili. Nejvíce mě z účinkujících zaujali Wohnout, Vypsaná fixa, Sto zvířat, E!E, De Bill Heads, Mňága a Žďorp a samosebou již zmiňované, v obrázku uvedené Tři sestry. Všechny tyhle kapely jsem znala už z dřívějška, ale na festivalu jsem si utvrdila, že jsou prostě super. Zejména zpěvák skupiny De Bill Heads je borec jak prase *smích*. "Paradox je, že v létě jsou nejteplejší města Praha a Londýn. V Londýně hoří a v Praze jsou buzny.", "Nejhorší katastrofa a zpráva přišla z Itálie - Iveta Bartošová stále žije." a tak dále. Podobně vtipných hlášek měl spoustu. Druhý takový magor je zpěvák E!Eček, prostě bez debat *smích*. Dále jsme se seznámili s kytaristou De Bill Heads a pokecali se Závišem. Prostě zážitky *mrk*.

A co z toho plyne? Že nám ani ten protivný a nekončící déšť nezkazil radost z dobré muziky a společnosti *mrk*. Doufám, že jste měli taky fajn víkend.

Hurá do divočiny :)

12. srpna 2011 v 12:15 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Pro Opti-Mystique-tady je obrázek z festivalu některého z minulých ročníků. Více konkrétní být nechci *smích*.

Chystám se a pořád mám pocit, že mi něco chybí, ale na to přijdu samozřejmě až na místě. No, asi se bez toho budu muset obejít.
Čeká mě smrtonosná cesta tam. Jedeme autem. Řídím já. To to dopadne *smích*.

Naštěstí se zdá, že by snad počasí mělo přát, tak doufejme, že mu tahle hezká podoba vydrží až do neděle (alespoň). My nechceme mráčky, ale sluníčko *mrk*.

Dnes se už od rána dopuju hudbou Tří sester, abych se naladila. Zbytek účinkujících mi stejně nic moc neříká, ale aspoň si rozšířím obzory *culí se*.

Jsem nervózní. Není to můj první festival, ale první vícedenní. Takže jsem plná očekávání a obav z toho, jak se to vyvine a hlavně se bojím těch lidí. Jsem trochu nedůvěřivý psychopat, ale to se snad taky vsákne *smích*.

Tak pa, v neděli se ozvu, pokud to přežiju *mrk*.