Květen 2011

Freedom?!

25. května 2011 v 23:05 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
No, to jsem to dopracovala. Už pěkně dlouho jsem nic nenapsala, ale to asi proto, že se poslední dobou snažím místo blogování na blog.cz udržovat v provozu fotoweb. Ale to asi nikoho nezajímá.Zkrátka a dobře jsem konečně zprovoznila zrcadlovku, což znamená, že fotím, fotím, pracuji, bavím se, fotím, pracuji, pracuji,... a tak dále. Nic, co by mělo někomu rvát žíly. Přemýšlím o tom to tu úplně zrušit, stejně je to o ničem.

Věcné info pro Nellouška ♥. Pracuje se na zlepšení všeho a pokud to vyjde jsem od 1.6. svobodný člověk-tím myslím, že vybírám dovolenou a pádím dopryč. A s tím přichází i otázka, kdy se ráčím přijet. Doufám, že se drze nevetřu, ale tak o mé návštěvě se bavím již dost dlouho a teď se konečně zdá, že by to mohlo vyjít, pokud ovšem nenajdu jinou práci. Ale zpět! Co v intervalu 4.-12.7.? Samozřejmě, že tam nebudu opruzovat tak dlouho, ale v tomhle termínu je drahouš na dovolené, a tak to nebude ničemu škodit. Domluv se se svým okolím a dej vědět!

A je to! Článek jen pro Nell :D.

Fear of loneliness

12. května 2011 v 0:01 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Začínám si všímat, že poslední dobou tu nepřibývají jiné články, než ty s "depresivním" podtextem. Ale tak čekám, že se to brzo zlepší zase bude fajn. Dnes ovšem s tou mojí náladou asi nesesmolím zrovna vtipný článek.
Tak tu tak sedím, poslouchám absolutně vzpomínkový písničky a užírám se minulostí, která mi devastuje přítomnost. Teprve až teď si uvědomuji, jak moc jsem se změnila. Pomalu si nevzpomenu, kdy jsem se opravdu upřímně od srdce zasmála. Je to hrozný, ale kdybyste mě zabili, tak prostě nevím!
Ve vztahu, s prominutím, kurvím co můžu, což je pro mě v současnosti nejvíc deprimující záležitost. Na dlouhém seznamu starostí je tahle na prvním místě a ještě k tomu napsaná rudě. Já vím, že nemám čas. Vím, že jsem tak utahaná, že nejsem schopná vymyslet program. Moc dobře si uvědomuji, že tohle přestane protějšek po nějaké chvilce bavit a přemýšlí o tom, jestli takovýhle vztah má vůbec cenu. Vždyť mi spolu vlastně jen spíme a jdem si každej svou cestou! Pardon, ale až budu chtít "kamaráda přes postel" budu hledat někde jinde někoho jiného. Tenhle kluk totiž stojí za mnohem víc. Prostě jo! Stojí za piknik na rozkvetlé louce, stojí za svůdné svádění, stojí za spontánní akce, stojí za každý můj úsměv i slzy. Je pro mě vším. Uvědomuji si to vlastně v průběhu psaní tohoto článku. Znamená pro mě vzduch, který dýchám, vodu kterou piju, krásu, kterou vnímám. Každý jeho dotek je nadpozemský. Každý jeho polibek je rozkoš. Každé jeho slovo je balzám na uši. Každý jeho úsměv je pohlazení na duši. Celý on je úžasný! Když jsem s ním, je najednou svět mnohem krásnější než býval. Jakmile s ním nejsem je najednou vše černobílé a v mlze.
I přesto všechno, co se může zdát jako idylka, mě trápí ten náš vztah-nevztah. Chci s ním trávit každou vteřinu svých dní, ale nejde to. Jsem vážně tak pitomá a vše si podělávám sama? Odpovím si asi sama, nikdo jiný to za mě neudělá. Ano, jsem! Když se chce, všechno jde. Myslím tím skutečnou touhu. Je snad tohle jen v mé hlavě a vše si jen namlouvám? Těžko říct. Už dlouho pro mě nikdo takhle moc neznamenal. Love him!

Přestanu si vylévat srdce a jdu na kutě, protože ta pozdní hodina mě na víčkách celkem tíží.

Není čas a nejsou lidi...

6. května 2011 v 23:08 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Nazdárek, vážení!
Pochybuju, že toto někdo čte, protože na to fakt kašlu. Samotnou mě to mrzí, ale není čas. Přeci jen jsem se rozhodla napsat nějaké novinky. I když se vlastně skoro nic neděje a tomu, kdo je tu poprvé to asi nic neřekne.
Situace v práci se začíná pomalu uklidňovat, protože si, s prominutím, nenechám srát na hlavu jako do teď. Nelíbí se mi sice spousta věcí, ale když slyším, co se děje jinde, tak si uvědomuji, že je to všude úplně stejné. A tak nevím! V červnu jsem sice chtěla skončit, ale zůstat bez práce se mi taky nechce. V současné době je ta situace s volnými místy vážně mizivá. Všude chtějí velkou praxi a to já, jako člověk rok po škole, vážně nemám. A tak nevím! Ach jo, budu se muset rozhodnout a probrat to s přítelem, protože jakmile to řeším třeba s mamkou, sklouzne to k hádce, a to nechci.
S přítelem je to jako na houpačce. Když jsme spolu, je to dokonalé, ale nejsme spolu tak často, jak bych chtěla. Zkrátka každý máme své zájmy se svými přáteli. Myslím, že bude trvat celkem dlouho než se otrkáme natolik, abychom se seznámili s rodinami a kamarády. Ale říkám si, že na všechno je dost času, hlavní je, že nám je spolu fajn.
S napětím sleduji Mistrovství světa 2011 v ledním hokeji. Ti naši hoši před chvílí vyhráli na Slováky a já měla opět nervy na dranc. Ale proč vám o tom píšu. Zbožňuju našeho brankáře Ondřeje Pavelce. Nejen že vážně umí, ale je krásnej ♥. Nádherný oči. No, místo slov raději fotka.



No, není nádhernej? Neříkejte nic. Je!!!