Duben 2011

K.O.

25. dubna 2011 v 23:27 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
To není moc povzbudivý titulek článku a vlastně ani nevím, jaký tenhle článek. Píšu jen tak z patra, protože už jsem sem dlouho nic neblábolila. Co vám budu povídat-stojí to za prd. V jednom kuse pracuji, a tak nemám čas na své blízké, zájmy a už vůbec ne blog. Foťák jsem do ruky nevzala ani nepamatuju a o nějakým pěkným vzhledu mě samotné nemůže být ani řeč. Únava ze mě zkrátka sálá každým pórem :).

Užili jste si alespoň vy Velikonoce? Já teda ne. Opět mě čeká ten nemilý osud uschnutí. Dnešní den jsem si totiž užila na maximum v práci, kde jsem tento veselý svátek slavila s Úplně Blbou Blondýnou. Nechápejte mě zle, proti blondýnám všeobecně nic nemám-sama jsem přírodní blondýna, ale tahle žena je vážně vymaštěná, jak zákon káže. Takže jsem místo radování se, ukousla beránkovi jeho čokoládovou hlavu. Ne proto, že bych na něj měla chuť, ale proto, že jsem potřebovala zklidnit nervy.

Už bude 30.červen? Ten den bude nejšťastnější den v mým dosavadním životě! Po dnešku to vím jistojistě na 100000000000000000000000000000000000000000000% :D.

Moments

18. dubna 2011 v 21:26 | Jitulka |  Na téma?
Při pondělním večeru mě popadla nostalgická nálada. Pomohlo k tomu určitě i prohlížení fotek. Ráda si prohlížím fotky, jen mi pak vadí ta nálada. Většinou totiž začnu vzpomínat na časy již minulé a dojde mi, jak se všichni a všechno změnilo.
Pár momentů, na které nikdy nezapomenu? Jsou to sice jen chvilky, mihnutí v životě lidském, ale mají nesmírný význam. Věřím, že nejen pro mě, ale i pro ostatní, kterých se týkaly. Jsou to okamžiky veselé, smutné, dojemné. Ať už jsou jakékoli, obohatily mě o určitou zkušenost a něco mi do života daly.

*Když mě požádal o ruku! Jednoznačně jedna z chvil, při které mi tak zatrnulo a nevěděla jsem, co říct. Nakonec ze mě vylétlo nesmělé "ANO!". Bylo to krásné, ale tak krátké.

*Když jsem se dostala na SŠ a VŠ! V těhle případech jsem na sebe byla vážně pyšná. Ovšem ještě pyšnější jsem byla, když jsem odmaturovala. Alespoň něco se v té době povedlo.

*Když se mi zabil kamarád! Jedna z nejhorších zpráv, které jsem kdy dostala. Nemohla jsem ze sebe vydat hlásku, ale nedokázala jsem se rozplakat. Asi jsem tomu nemohla uvěřit. Teď už vím, že je to pravda, a tak moc mi chybí.

*Když byla moje mamka na operaci! Nejdelší a zároveň asi nejhorší den mého života. Nevěděla jsem, zda bude v pořádku nebo ne. Nevěděla jsem nic a byla jsem hysterická. Nakonec vše dopadlo dobře. V rámci možností.

*Když jsem *MU* napsala na seznamce! Jednoznačně jedno z nejlepších rozhodnutí. Bez toho bych nepoznala jednoho z nejúžasnějších lidí na světě. Dodnes nevím, kde se ve mně vzalo tolik odvahy, ale jsem za ní ráda. Odvahu myslím spíš k našemu prvnímu setkání.

*Když v noci přišel jen proto, že jsem *HO* chtěla vidět! Je to možná maličkost, ale pro mě tolik znamená. Předtím se nikdy nikdo v noci nesebral a nešel za mnou, ještě k tomu v neskutečným lijáku a větru.

*Všechny události roku 2008-2009 s *NÍM*-tím co mě požádal o ruku! Většinou špatné, dodnes ve mně vyvolávající neskutečnou úzkost a stesk. Je hrozné, že "díky" rozhodnutí několika lidí se zhroutil tak báječný a skvělý vztah dvou lidí.

Možná je toho víc, já nevím. Asi bych tam dala ještě den, kdy jsem si vybrečela svýho hafínka. A také určitě tu chvíli, kdy mi kamarádka oznámila, že porodila zdravého chlapečka. Ale to byl přínos spíš pro ní *smích*.

Total madness :)

14. dubna 2011 v 1:05 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK

Vážení a milí,
dovolte, abych vás seznámila s holkou, kterou ještě neznáte. Jsem to pořád jen a jen já, jenže o trochu bláznivější. Jen kvůli němu jsem schopná dělat absolutní blbosti jako třeba utéct v noci potajmu z domu, jen abych mohla být s ním. Občas si přijdu jako puberťačka, co se poprvé zamilovala. Ano, je to tak! Napadají mě šílené myšlenky na to, co bychom mohli podniknout a ještě lepší je, že je během půl hodiny zorganizuji, a jde se na věc *smích*.
Dělám to pro něj. Aby mě měl rád.

Prý se tomu říká láska ♥.

Až po uši...

11. dubna 2011 v 3:05 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Vztah se záchodovou mísou jsem s radostí vyměnila za vztah s jedním jedincem mužského pokolení.
Jsem tedy zdravá a zamilovávám se čím dál víc.
Zamilovávám se a nepotřebuju nic.
Nepotřebuji nic-spát, jíst, pít.
Jsem až po uši ♥.

Zelená mi vládne!

5. dubna 2011 v 16:25 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Když se na sebe podívám, vidím zelenou! Ano, přesně takovouhle barvu má dnes má kůže! Je mi zle. Popisovat vám to asi nebudu, protože by jste mohli začít zvracet, třeba jako já. Nesnáším to, když si nemůžu dát můj oblíbený oběd od maminky, protože by za chvíli letěl ven. Nesnáším, když se probouzím horkem a mám teplotu. A už vůbec nesnáším, když mě bolí i to, co nemám.
Ano, zajisté bych to mohla svést na další proflámovaný večer. A ne, nejsem alkoholik. Jen jsem si prostě tak nějak začala užívat života. I když včerejšek při dvou pivech a dvou Morganech bych jako nějak prohýřený neviděla. Každopádně být od čtvrtka naložená do lihu, tomu říkám rekord! Alespoň v mém životě jsem doposud nic podobného nezažila. Fuj, že se nestydíš!
A tak tu teď sedím se suchým rohlíkem a snažím se ho do sebe nacpat, protože je to první věc od včerejška, kterou dokážu pozřít-kromě pomeranče k Morganu *smích*. A taky dumám, jestli bylo něco ve vzduchu, nebo jestli je to z toho flámování. Ale řekla bych spíš, že to první.

A tak se loučím, jdu se léčit...

EDIT 6.4. 2011, 9:45
Diagnóza = akutní zánět trávicího systému. Chuťovka *fňuk*.

EDIT 2, 7.4. 2011, 0:11
Při pohledu na ručičku vah jsem nemohla uvěřit. Za dva dny dole 5 kg? Tak to je teda nářez!

Volný víkend...

3. dubna 2011 v 21:13 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Vážení, čím víc volna mám, tím víc jsem utahaná. Čím to asi je?

PROSTĚ PITÍ....
Ve čtvrtek jsme se asi po měsící pořádně viděli. Ale jo, byla jsem ráda, ale zas tak nadšená jsem nebyla. Před tím nervozita jak blázen, ale pak úplná pohodička *smích*. Měli jsme tam každý kamaráda. Pak jsme se přesunuli do hospůdky, kde jsme se minulý týden se slečnou *W* tak zlískaly *fujtajksl*. Ty čtvrtky jsou prostě asi nějak prokletý, nebo co. A tak se nám to protáhlo zhruba do 3 ráno. PRASATA!!!

KONCERT....
V pátek jsem se probrala nečekaně s bolehlavem a absolutní nechutí k jídlu. A tak jsem vyrazila se slečnou *W* koupit dárek k narozeninám pro slečnu *M*. Odpoledne jsem hodila šlofíka a následně s bráchou vyrazila na koncík Kabátů. Nářez, skvělá atmosféra. Alespoň jsme se maličko "kulturně-hudebně" vzdělali *smích*. Jen škoda, že měli až moc přezvučené kytary a bubny. Hlava mi duněla ještě v hospodě, kam jsme po kocertu zabrousili. Po pár pivech mě má játra musela opravdu proklínat. No, co? Já jsem usnula, jak malé děcko *smích*.

OSLAVA....
A tak se stalo, že konečně nadešel ten den, kdy má drahá slečna *M* slavila svoje narozeniny! Tak ráda slavím a obzlášť, když je to pro někoho, na kom vám strašně záleží! A tak se ke mně ještě před tím stavila slečna *W*, který jsem udělala make-up *smích*. Dalo nám to práci, ale vypadalo to fajn. Obě jsme byly krásné *smích*, a tak jsme vyrazily k oslavenkyni. Před barákem, jsme zapálily svíčky na medovníku a zazpívaly jí Hodně štěstí... A pak se slavilo doma a v hospodě. Dnes pivko vystřídalo víno s colou. A vážně mi nebylo dobře. Třetí den za sebou-to už na mě bylo trochu moc. Únava a pernamentní stav s nějakým tím alkoholem v krvi.

ODPOČINEK....
Neděle a moje válení se v pelechu *smích*.

TENTO VÍKEND PATŘÍ MÉ VELKÉ DÍKY JÁTRŮM, KTERÁ TO SE MNOU PŘEKVAPIVĚ VYDRŽELA, I KDYŽ NA TAKOVOUHLE ZÁTĚŽ SKUTEČNĚ NEJSOU ZVYKLÁ!