První krize?!

23. března 2011 v 12:52 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Alexandra Burke - The Silence

Není to tak dlouho, myslím, že to byl konec ledna, co jsem tu psala naprosto zahlcená štěstím. Smála jsem se, jak smyslů zbavená. Měla jsem takovou radost ze života, jak nikdy! Naivně jsem si myslela, že je konečně všemu špatnému konec. To by ale nesměl přijít březen, který všechno na všech frontách absolutně, s prominutím, posral! Mám mamku v nemocnici, neustále se snažím zbavit zánětu pod zubem, nespím a jsem každý den v práci. No dobře, měla jsem tři dny volna! Ach jo! Tohle všechno mě opravdu dost štve. Neustále jsem nervózní. Nedokážu nic sníst a to, co sním, jdu vyzvracet. Prostě nervy. Navíc v práci má jistá dotyčná osoba potřebu mě dokonale zničit, a tak má neustálé připomínky. Mě už to nebaví, aby ze mě neustále někdo dělal pitomce. Nejhorší je, že jí nemůžu říct ani popel, jelikož je to moje přímá nadřízená a nechci přijít o práci, i když je na prd. A tohle všechno, nedostatek času+stres, samozřejmě má neblahý vliv na rozvíjející se vztah. A tak přicházejí pochybnosti jak na běžícím páse. Probíráme to pořád dokola. Chyba je, že jen po internetu, protože už skoro měsíc jsme neměli čas se pořádně vidět. To je strašný! Tak mi chybí, jenže... Už se neoslovujeme zdrobnělinkami, neesemeskujeme si a už VŮBEC SE NEVIDÍME. Nebýt ICQ, tak o sobě zřejmě ani nevíme. Dnes jsem si přečetla celou historii naší konverzace. Fakt jsem se pobavila, ale zároveň jsem zjistila, že ta naše konverzace rapidně klesla. Ano, i teď máme světlé chvilky, kdy si píšeme do noci a hovor neustává. Ale to jsou výjimky, což je strašný. Známe se od listopadu a ten vztah přišel podle mého až tak nějak v lednu. Dva měsíce to bylo super a najednou zase útlum. Shodli jsme se, že nás vztah po netu ani jednoho zrovna moc netankuje. A koho by taky jo, že?

Proč jsou vztahy taky složité? Co byste mi v téhle situaci poradili? Jak se mám zachovat? Já zájem mám, ale nejsem si jistá, jestli i u něj ten zájem přetrvává. O všem jsme si upřímně promluvili, ale on si prostě není jistej. A já nevím, začínám opět pociťovat zoufalství, že přijdu o dalšího skvělýho chlapa. Proč je zrovna u mě štěstí tak relativní pojem trvající max. půl roku? Každopádně uvidíme, jak to dopadne. Bojím se! I tak se těším na vaše názory rady.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabriella Gabriella | Web | 23. března 2011 v 22:06 | Reagovat

Přeju aby se maminka co nejdřív uzdravila  aby tě v práci nezničili a dali ti volno aby si to s přítelem mohla všechno urovnat:)

2 ♥ Nellie Happyness ♥ ♥ Nellie Happyness ♥ | Web | 24. března 2011 v 16:16 | Reagovat

Máš pravdu , myslela jsem, že si toho nikdo ani nevšimne, ale jo, nepsala jsem si o něm na blogu nic.. I teď se tomu snažím vyhýbat, ale v tomto případě to nějak nešlo .. Nepsala jsem o něm nic, protože jsme se jeden večer dooost drsně chytli kvůli tomu, že jsem si napsala status, který nebyl o ničem vypovídající a proto se mě kámoška zeptala co jsem tím myslela a ja jí to do komentu vysvětlila, bylo to spojeno s tou naší krizí a on mě osočil,   že musím ventilovat veřejně naše problémy a abych z něho furt nedělala hajzla a tak.. Tak jsem se naštvala a řekla jsem si, že si o těm nenapíšu už ani tečku.. A přišpělo k tomu i to, že on si o mně už nepsal vubec statusy.. O Datartu a těch jeho miláčcích jo, ale o mně ne.. Proto jsme ho chtěla smazat ze všech stránek .. Ale teď se to trochu zlepšilo, tak jsem si mohla dovolit o něm napsat i na FB i na blogu, ale nebude to ještě tak časté jako to bývalo..

3 ♥ Nellie Happyness ♥ ♥ Nellie Happyness ♥ | Web | 24. března 2011 v 16:20 | Reagovat

No a teď směrem k Tobě zase..

Všimla jsem si na FB statusu a bylo mi jasné, že ty zničené staty se spojují s tvou prací.. Je to strašné, když člověk nerad chodí do práce, zvlášť pokud tam chodí tak často jako ty..Já vím, že mně se do Meka nikdy nechce, ale když tam dojdu a jsou tam tak super lidi, tak jsem tam ráda.. A neumím si předtsavit , že bych chodila někam , kde se po mně někdo vozí.. Nepřemýšlela jsi o tom, že si najdeš něco jiného?? Řekla bych, že tím by se dost vyřešilo.. Pokud jsi často v práci, tak se nediv, že s vaším vztahem je to těžké.. Když vím, že Kuba chodil do Datartu a viděli jsme se 2-3x týdně a já z toho naprosto šílela a chtěla jsem vše vzdát, nedokážu si představit, že bych ho neviděla měsíc!!!! Poohlídni se po něčem jiném:) to je můj názor :)

4 ♥ Nellie Happyness ♥ ♥ Nellie Happyness ♥ | Web | 25. března 2011 v 15:33 | Reagovat

Já jsem už často přemýšlela, že si FB zruším uplně.. Nejen, že se kvůli němu hádáme, já se tam dozvídám i spoustu věcí, které jsou pro mě jakožto žárlivého člověka, dost těžko stravitelné.. Přestože po nich nepátrám, na FB se dozvíš vše, však to znáš .. Ale nadruhou stranu tam mám spoustu lidí, jako jsi třeba ty, se kterýma jsem díky tomu v kontaktu a tak, takže kvůli nim si ho mazat nechci. Ale máš pravdu, nejlepší by bylo nebýt se svým partnerem na FB v přátelích, ale jak by to pak vypadalo :-)

Tak to je super, že si hledáš něco jiného a moc doufám, že najdeš nějaké fakt super místo - máš nějaké přání nebo předtsavu? A do školy se zatím vracet nebudeš?
Tak to je teda celkem nefer, že se s Tebou nechce vidět. A mluvila jsi s ním o tom? Jako řekla jsi mu, jak si to vysvětluješ? Že ti přijde, že se s Tebou vidět nechce? Na jednu stranu je to moc pěkná vlastnost, že jsi loajální, nadruhou stranu si škodíš sobě.. Já jsem byla tvrdá a panovačná a vždy muselo být po mém.. A byla jsem spokojená.. Teď jsem vůči Kubovi strašně ústupková a vše mu vždy odpustím, omlouvám se mu a to, za co ani nemůžu a on to moc dobře ví a občas toho využije.. A už se vůbec nesnaží jako dřív, protože ví, jak mě má omotanou.. A trápím se tím jen já.. Takže měla bys to nějak vyřešit ..

5 ladypilgrim ladypilgrim | E-mail | 28. března 2011 v 22:49 | Reagovat

Holky buďte sami sebou. Jak začnete ustupovat, začnou se chovat sobecky.
Prostě život by měl být o spolupráci a radosti, ale stále je co se učit.
Prostě přeji radost ze života a pozor na ty co nás trápí. Na jednu stranu jsou našimi učiteli. Na druhou stranu proč se nechat trápit. V životě platí pravidlo. Vědět co chci, jakmile to nevím, tak se mi do života motá všechno možné. Mamince přeji brzké uzdravení a na Facebook si vnitřní věci nedávej, vím je to móda, ale ne každý přeje druhým dobré a lidi rádi drbou druhé, protože nemusí řešit své průšvihy a mohou se radovat z toho, že se druhému nedaří. Šťastnou cestu světem přeju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama