Březen 2011

Láska přes internet? Proč ne!

28. března 2011 v 22:30 | Jitulka |  Na téma?
Téma: INTERNETOVÉ SEZNAMOVÁNÍ

Osobně? Nic proti němu nemám. A proč taky. Můj brácha se se švagrovou právě tak seznámili. Teď spolu bydlí, plánují svatbu a rodinu. Prožívají štěstí trvající 4 roky. Takže, co je na tom špatného? Kdybych na tom hledala negativa, asi bych si sama protiřečila, protože sama jsem se takhle seznámila se svým současným přítelem a je to fajn. V rámci možností!

Jednoho krásného dne jsem prostě najela na jednu internetovou seznamku a napsala pár sympaťkům. Odepsali téměř všichni, ale jen ten jeden jediný mi úplně vyrazil dech svým e-mailem. Najednou se to zdálo být jasné-TO JE ON! A tak jsme si začali psát. Najednou jsme se rozhodli pro rychlé rande a "malér" byl na světě. Vztah trvá krásného půl roku a i když to teď není nejrůžovější, bych tenkrát své rozhodnutí nezměnila a napsala mu klidně znovu.

Samozřejmě, že má tenhle druh seznamování i svá úskalí. Můžete narazit na úplného magora nebo úchyla, ale to by se člověk nesměl seznamovat vůbec nikde a s nikým. Takovíhle týpci přece čekají na každém rohu.

Já jsem jednoznačně pro. A co vy?

Konečně volno!

27. března 2011 v 12:45 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
TO JSME TOMU NASADILI KORUNU...
Byl čtvrtek a já měla vidinu třech volných dnů přede mnou. Krásný to pocit po dvou týdnech bez jediného dne volna. A tak jsem se sešla s kamarádkou *M* a šly jsme k ní, abych jí zhodnotila nový byteček. Pak dorazila slečna *W*, chvíli jsme poseděly a následně jsme jen já a *W* vyrazily do jedné zapadlé, ale příjemné hospůdky, kde hráli na harmoniky a my tam byly nejmladší. Prostě senior party *smích*. No, když odešli harmonikáři a "omladina" zmizela, rozjeli jsme to ve velkém stylu. Juke box nestíhal a my trsaly jak o život. Prokládaly jsme to pivem. Občas přišla panáková smršť. Řeknu vám, že takhle nadraná jsem teda hooodně dlouho nebyla. Druhý den mě bolela hlava a já si říkala, že tohle asi nebylo to jedno pivo, na které jsme původně šly a už vůbec jsme tam nebyly jen tu chvilku, kterou jsme původně plánovaly. Chvilka se nám protáhla až do 3 ráno.

KOCOVINA A "KURŇA, TO JE ŽRÁDLO"...
Těžká jsou rána opilcova. Žaludek na vodě a žízeň jak hrom. I tak jsem statečně vyrazila s rodiči na pozdnější oběd a opravdu jsem si pochutnala. Mňam mňam! Naši odjeli do práce a já si skočila do obchodu na nákup surovin pro pečení jedné moc dobré mňamky *mlask*slint*. Večer přijela sestřenice *I*, a tak jsme kecaly, probíraly různý věci a objednaly si kebap. Obě dvě jsme se nadlábly a následně se vykydly k televizi *smích*.

MISTŘI PEKAŘI JSOU PROTI MNĚ MÁSLA...
Ano, sice jsem spala až do dopoledne, ale koho to štve *smích*. Začala jsem si připravovat věci na pečení medovníku. Ach bože, to je taková nehorázná piplačka, ale kupodivu mě to bavilo. Alespoň do té doby, než mě začal zlobit krém a já měla chuť se vším praštit. Naštěstí jsem to tak nějak "zachránila". Původně to měl být jeden z narozeninových dárků pro kamarádku, ale ještě si asi rozmyslím, jestli se s tím hodlám někde chlubit.

TAK TOHLE JE V ČOUDU...
Celý týden jsem se jak malá těšila na neděli. A možná jsem to neměla dělat, protože jsem od rána byla jak na trní, jestli se ozve nebo ne. Nejvíc mě ovšem užíral fakt, že ani neodpověděl na mojí smsku a prostě nic. Absolutní ignorace, což se vážně nedělá. A tak jsem byla protivná a sama sobě bych dala pěstí. Taková prostě jsem, když nevím, co se děje s někým, na kom mi záleží. Pak se ozval a tu a tam byla ta špatná nálada. Sice jsme se neviděli, ale i tak-alespoň se ozval. Chudáček, má svůj důvod, a tak se mu ani nedivim. Vůbec nedokážu pochopit svojí tolerantnost. Občas zaskočím i samu sebe.

POZITIVA NA KONEC!
*v sobotu slaví kamarádka narozeniny
*od pátku do středy mám dovolenou ♥
*modřina pod nehtem jistě odrůstá
*boule na hlavě jistě mizí a bolák se hojí :)
*noha po čtvrtku přestává bolet (mimochodem "WERU,NEVÍŠ PROČ MĚ TAK BOLELA?" :D)

První krize?!

23. března 2011 v 12:52 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Alexandra Burke - The Silence

Není to tak dlouho, myslím, že to byl konec ledna, co jsem tu psala naprosto zahlcená štěstím. Smála jsem se, jak smyslů zbavená. Měla jsem takovou radost ze života, jak nikdy! Naivně jsem si myslela, že je konečně všemu špatnému konec. To by ale nesměl přijít březen, který všechno na všech frontách absolutně, s prominutím, posral! Mám mamku v nemocnici, neustále se snažím zbavit zánětu pod zubem, nespím a jsem každý den v práci. No dobře, měla jsem tři dny volna! Ach jo! Tohle všechno mě opravdu dost štve. Neustále jsem nervózní. Nedokážu nic sníst a to, co sním, jdu vyzvracet. Prostě nervy. Navíc v práci má jistá dotyčná osoba potřebu mě dokonale zničit, a tak má neustálé připomínky. Mě už to nebaví, aby ze mě neustále někdo dělal pitomce. Nejhorší je, že jí nemůžu říct ani popel, jelikož je to moje přímá nadřízená a nechci přijít o práci, i když je na prd. A tohle všechno, nedostatek času+stres, samozřejmě má neblahý vliv na rozvíjející se vztah. A tak přicházejí pochybnosti jak na běžícím páse. Probíráme to pořád dokola. Chyba je, že jen po internetu, protože už skoro měsíc jsme neměli čas se pořádně vidět. To je strašný! Tak mi chybí, jenže... Už se neoslovujeme zdrobnělinkami, neesemeskujeme si a už VŮBEC SE NEVIDÍME. Nebýt ICQ, tak o sobě zřejmě ani nevíme. Dnes jsem si přečetla celou historii naší konverzace. Fakt jsem se pobavila, ale zároveň jsem zjistila, že ta naše konverzace rapidně klesla. Ano, i teď máme světlé chvilky, kdy si píšeme do noci a hovor neustává. Ale to jsou výjimky, což je strašný. Známe se od listopadu a ten vztah přišel podle mého až tak nějak v lednu. Dva měsíce to bylo super a najednou zase útlum. Shodli jsme se, že nás vztah po netu ani jednoho zrovna moc netankuje. A koho by taky jo, že?

Proč jsou vztahy taky složité? Co byste mi v téhle situaci poradili? Jak se mám zachovat? Já zájem mám, ale nejsem si jistá, jestli i u něj ten zájem přetrvává. O všem jsme si upřímně promluvili, ale on si prostě není jistej. A já nevím, začínám opět pociťovat zoufalství, že přijdu o dalšího skvělýho chlapa. Proč je zrovna u mě štěstí tak relativní pojem trvající max. půl roku? Každopádně uvidíme, jak to dopadne. Bojím se! I tak se těším na vaše názory rady.

SPRING IS HERE...

21. března 2011 v 22:47 | JB |  VÝKECNÍČEK

Ano, povím vám opravdovou novinku! Dnes začalo kalendářně jaro. A protože jsem se na něj hrozně těšila, tak jsem si připravila svoje duhové motýlí náušnice. Celou zimu byly chudinky uložené a dnes přišel po dlouhých mrazivých dnech čas je znovu vyvětrat. Lidé na mě sice koukají na idiota, ale... No a co? Je přece jaro *smích*. Taky to na vás tak neskutečně příznivě působí? Mě najednou nic nerozhází. Po cestě do práce hltám každičký sluneční paprsek doléhající na mou tvář.
Jen škoda, že jsem vážně POŘÁD v práci, a proto na sebe nemáme s přítelem moc času *fňuk*. Sice nás to hecuje k velice zajímavým debatám na netu *červenání*, ale není to ono. Je přece jaro *smích*.
Všechno to moje šílenství mě inspiruje. Nakupovala bych! A tak jsem si vytvořila seznam, co potřebuji stihnout koupit a zařídit.
*koupit paměťovku do zrcadlovky
*pořídit si konečně nějaké kalhoty
*NUTNĚ potřebuju jarní boty
*také mám nutnou potřebu pořídit si jarní bundičku
*koupit si černou sukni
*kupovat doplňky jak zběsilá (náušnice, korálky, prostě bíííža *smích*)
*VZÍT NA TO NĚKDE DOSTATEČNÉ MNOŽSTVÍ FINANCÍ......

Jaro rozhodně nenechá mou kreditní kartu ležet ladem *rošťácký*.

Chci být s *ním* a ne usínat s plyšákem *fňuk*.

Don't leave me, please!

19. března 2011 v 23:09 | JB |  VÝKECNÍČEK
SRDCE TYGRA BIJE DÁL S NÁMI...
Nevím, jestli někdo z vás sleduje hokejové Play off, ale i tak se o to s vámi podělím. Na Slavii jsme v pondělí vyhráli v pekelně napínavých nájezdech. Bohužel nás Slavie udolala v domácím utkání 3:4 v prodloužení, a tak nezbývá, než se smířit s tím, že Tygři letos prostě končí. I tak vám, hoši, děkujem a těšíme se na příští sezónu, kde jim ukážete, zač je toho Tygr a jaké má ostré zoubky.

NEJISTOTU STŘÍDÁ ŠTĚSTÍ
Jedná se o můj vztah. Řekla jsem si, že to tu nechci rozebírat, ale potřebuju radu. Jak se, děvčata, chováte, když váš přítel začne mluvit o své expřítelkyni? Já osobně bych vraždila. Ne ji, ale jeho. Co mi je po ní. Teď je přece se mnou a to z nějakého důvodu. Takže.. Co dál? Chce ze mě mít žárlivku-no dobrá *úšklebek*. Je mi to sice proti srsti, protože já prostě nežárlím a když už, tak v rozumné míře (pokud mi k tomu ovšem nezadá důvod). Žárlíte?

ANONYMITA
Rozhodla jsem se vést tento blog opět v anonymitě. Bez fotek, videí. Prostě moje bláboly a něco okolo. Ti, co mají vědět, kdo jsem, to ví. A proti těm, kteří to vědět nemají se tímto krokem právě bráním. Nevím sice, jestli je deník úplně žhavé a extra cool téma současného kybernetického světa, ale mě to vždycky bavilo-zapisovat někde svoje myšlenkové pochody a zážitky.
Vzkaz pro věrné "fanoušky"- paralelně budu vést ještě dva weby (jsem magor, no a co?!). Napište si o URL, pokud se tam chcete juknout. Zároveň zmiňuji, že jeden ještě ani neexistuje, ale chystá se *smích*.

Takže čau a já jdu mazat vše, co by mě mohlo prozradit...

WINS! A fandí celá hala!!!

12. března 2011 v 22:31 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
zdroj: www.hcbilitygri.cz // pro plné rozlišení klikni na obrázek ♥

Holky, kluci,
do prčic já mám takovou radost. Ejchuchů! Oni udolali Slavii 2:0, ti naši kluci ušatí. Ne, že bych jim nevěřila, ale hrozně moc mě to těší. Necejtim ruce, někde v areně jsem nechala hlasivky, ale to vítězství za to stálo. Takže- ještě v pondělí jednou zmasakrovat Slavii v jejich domácím prostředí a v dalším domácím zápase je postup náš! A titul pak taky! Miluju hokej, miluju Play off, miluju TYGRY ♥.

♥ SRDCE TYGRA BIJE S TEBOU ♥



Waking up with roosters

11. března 2011 v 11:53 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Hymna libereckých Bílých tygrů

Takže vážení, asi jsem magor, ale i po včerejším pracovním maratonu jsem dnes byla ochotná vstávat brzo ráno, abych si zajistila lístky na sobotní zápas našich Tygříků. A že to bude setsakramentsky napínavé. Hrajeme již čtvrtý zápas se Slavií, která vede na zápasy 3:1. Pokud prohrajeme, což se nestane (!), v letošním Play off si balíme kufry. Takže si v sobotu hodlám vykřičet hlasivky a fandit do roztrhání těla *smích*.

Mám na vás otázečku. Taky máte chuť někoho tak praštit po hlavě, aby se mu konečně rozsvítilo? Mě nepřestává udivovat blbost některých lidí. A právě u nich mám pocit, že by ani pořádná rána po mozkovně moc nepomohla, neb mají hlavu pouze na to, aby jim nenapršelo do krku. Ale nebudu se rozčilovat, protože takoví tupci, o kterých tu píšu mi za to nestojí *hrdost*. A nejvíc mě dojímají nejapné poznámky, že se až moc povyšuju a jsem arogantní. No a co? Když jsou na mě jejich slaboučké argumenty chabé.

♥♥♥ Stále! ♥♥♥ Papa

Fatal L.O.V.E.

5. března 2011 v 23:59 | Jitulka

Víte co je krásné zjistit řekněme tak ve 23:00 středoevropského času po únavném dni v práci? Že ne? Tak vyslechněte následující příběh.

Byla jedna slečna hrozně zklamaná láskou. Nevěřila, že ještě někdy potká pana *Dokonalého*. Jenže přišel den, kdy se zadívala na *JEHO* profil, sebrala veškerou odvahu a pokoru, napsala mu. Čekání na odpověď bylo dlouhé, ale dočkala se. *ON* jí odepsal! A teď s každým dnem zjišťuje, jaký je vlastně úžasný a ještě úžasnější než úplně nejúžasnější z nejúžasnějších.

A co že jsem to krásného zjistila dnes v tu hodinu? To, že je na světě někdo, koho zajímá, co si myslím, co dělám. A dokonce že je to asi snad jediný chlap v mém životě, co by mě chtěl zažít žárlivou (aby potom nelitoval *smích*). Takže teď jen sebrat zbytky toho sebevědomí, co mi ten blbec před *NÍM* tak dokonale pošlapal a začít si budovat, myslím si, opravdu krásný vztah!

Omlouvám se všem nešťastně zamilovaným, smutným, v krizích a tak, že tohle třeba čtou a nejraději by mi rozdrásaly chřtán za ty moje optimistický kecy, ale já tady fňukala už dost dlouho. Konečně můžu napsat, že jsem šťastná taky já. Omlouvám, ale je mi to uplně.... no vy víte kde *smích*. (Jen u jednoho člověka, co tohle čte, a má teď trápení mě to moc mrzí! A ona ví, že píšu právě o ní!)

Vše se časem mění

3. března 2011 v 13:57 | Jitulka |  Na téma?

Téma: Ztráta iluzí


Byla jednou jedna malá holčička, která věřila, že lidé jsou jen dobří. Že neexistuje zlo, faleš, nenávist, smutek. Byla šťastná a žila v iluzi, jaký je život vlastně krásný. Smála se z plna hrdla a hltala své štěstí, jak jen mohla. Stavěla si kolem sebe čím dál větší hradbu z iluzí.
Najednou vyrostla a probrala ze svého snu. "Ono to tak není?" ptávala se. Kladla si otázku proč a nemohla uvěřit, proč ji najednou někdo podvedl, vrazil jí nůž do zad. Nechtěla být součástí lží, jež jí druzí vyslovovali z očí do očí s chladným výrazem v tváři. Přestávala se smát a začala bořit své hradby. Najednou měla "krásný" rozhled na to, jaké velké zlo na světě panuje. Jak jsou všichni hamižní, hrabiví, prolhaní, falešní, krutí, nenávistní. Jen pár lidem mohla věřit, protože ji nikdy nezklamali. Jen ta hrstka bytostí jí dávala sílu dívat se na tu odpornou společnost všude kolem. Sama se tak naučila být taky taková. Proč by jiní mohli být zlí, a ona ne?
Jenže pak přišla láska, která jí pohled zahalila do růžových brýlí. Najednou se svět začal zdát býti opět lepším a kolem té dívky se opět začala stavět hradba z iluzí o tom, jaká je láska krásný cit. Žila v domnění, že nic na světě krásnějšího není. Vždyť ten cit dokáže člověka absolutně pohltit a naplnit ho štěstím. Tomu věří dodnes. Je o tom přesvědčená, i když se jí její hrad z iluzí už několikrát zbořil, několikrát spadly růžové brýle a několikrát se přesvědčila o všem tom špatném na světě.
Přeci jen, žít je krásné a iluze k tomu patří. Zničí se nám jedny, přijdou zase jiné. A proto, nebraňte se jim, i když váš život zrovna není nejlepší. Ono se to jednou v dobré obrátí a najednou budete chtít v těch iluzích zase žít. Smějte se z plna hrdla, hltejte své štěstí, dokud je tu s vámi.