Leden 2011

Únik z trablů nebo sobectví?

30. ledna 2011 v 14:00 | Jitulka |  Na téma?
Jakmile někdo poví slovo sebevražda, polije mě studený pot, začnu se klepat a z očí mi mi zaínají téct slzy. V hlavě se mi začnou prohánět myšlenky a vzpomínky, jaké to bylo, když tu byl. Řeč je o mém kamarádovi. Byl to můj nejlepší přítel, snoubenec mé skvělé kamarádky. Vždycky jsem věděla, že mu můžu říct cokoli a on mi poradí. Bylo mi jasné, že se nebude smát mým v té době pubertálním problémům a s jistotou dospěláka mi je pomůže vyřešit. A skutečně tak činil. Bohužel jednoho dne ukončil svůj život. Byl to pro mě šok a skutečně nikomu bych nepřála ten pocit zažít.
A já se ptala, jestli měl skutečně nějaké problémy, kterých mu smrt pomohla se zbavit, nebo mu jen luplo v hlavě a oběsil se, aniž by o tom přemýšlel. V prvním případě jsem se nedokázala zbavit pocitu viny. Měla jsem ho snad lépe naslouchat? Dával mi nějaké signály, že něco takového chystá? Nevím, a teď už se to ani nedozvím. Možná je to tak lepší! Odpočívej v pokoji, Kayo!

Vraťme se ale zpět k tématu "Sebevražda". Co nutí lidi utéct z problémů jednou pro vždy? Zoufalství, bezmoc? Já tomu říkám sobectví. Ano, možná jsou případy, kdy už si člověk neví rady, ale myslím, že se vždy najde někdo, kdo podá pomocnou ruku a nenechá nás se utopit v problémech a pocitech beznaděje. Je egoistické sám utéct od trablů a nechat tu po sobě rodiny, děti, přátele. Opustit všechny, kteří jsou ochotni pomoci, stačí se jen svěřit. Mít někoho, komu můžete důvěřovat. Nikdy není člověk na světě úplně sám a možná reakce některýh lidí, od kterých by nečekali pomoc, může dokonce i překvapit. Proto je lepší se nebát a neuchýlit se hned ke krajnímu řešení. Život je přeci krásný, i když ne vždy. Je dobré vědět, že po každé bouřce zase vyjde sluníčko. Přeci nám byl jednou život dán, je to dar, tak proč ho takhle promařit?

sebevražda
zdroj obrázku: http://postreh.cz

Úvodníček

30. ledna 2011 v 11:41 | Jitulka |  VÝKECNÍČEK
Vážený a milý návštěvníku,
vítám Tě na svém blogu o všem možném. Rozhodla jsem se, že si nadělím malý dárek k narozeninám, a tak jsem založila tento web. Zkrátka a dobře chci utéct ze svého starého blogu a začít s čistým štítem zde, s jinou doménou, s novým stylem, s novým náhledem na svět.
Pamatuji si, že jsem si v patnácti zoufale přála, abych už konečně byla plnoletá. Jakmile jsem slavila své 18. narozeniny, bylo mým snem, být znovu tou patnáctiletou, bláznivou puberťačkou bez starostí. A bum! Najednou tu bylo prvních "cet" a já si uvědomila, že už nikdy nebudu teenager. Ach jo! Dnešek se nese ve slavnostní náladě a všude mi připomínají, že už jsem stará kobyla, které je už 21 let.


MAPA 4- Psaní

24. ledna 2011 v 13:38 | Jitulka
deosum.com
BÁSNIČKY aneb Verše plné pocitů
PŘÍBĚHY aneb Jednokapitolové výplody fantazie
POVÍDKY aneb Vícekapitolové výplody fantazie
NA TÉMA aneb Svět, ve kterém žijeme mýma očima


zdroj obrázku -> http://deosum.com

MAPA 2- FOTOGRAFOVÁNÍ

24. ledna 2011 v 13:13 | Jitulka
FOTO




MAPA 1- Admin

24. ledna 2011 v 13:04 | Jitulka

VÝKECNÍČEK aneb Povídání o životě
BLOGOVNÍČEK aneb Záležitosti blogu